Pocity zrady, nespravedlnosti nebo ztrátynám nedají spát celé roky. Vracejí se stále v myšlenkách jako bumerang a berou nám sílu. Co dělat, aby vás už minulost zbytečně dál neokrádala o životní energii? Jak můžete zase najít ztracený klid?
Zapomínání je komplikované už proto, že každé opětovné vynoření vzpomínky v hlavě utvoří cosi jako nový zápis a učiní špatnou vzpomínku čerstvou.
Nemůžete mít pod kontrolou všechno
Je to dané silou emocí, které se s prožitkem pojí. Kdykoli si na to vzpomenete, jako by se to stalo znovu. Proto to tak bolí a svírá u srdce. Co s tím? Může pomoct cílená mravenčí práce na uvědomění si, že co se stalo, už nezměníte.
Je třeba krok za krokem sebe sama přesvědčit, že není ve vaší moci mít pod kontrolou všechno. Že ani tehdy nebylo. A že to není vaše vina. Protože jako se stávají dobré věci, stávají se i věci zlé.
A vy na tom už bohužel nemůžete změnit nic. Tedy vyjma zásadní věci – vědomě můžete změnit svůj postoj k minulosti, což je velmi důležité. Podařit se to může i u těch nejčernějších věcí.
Změňte svůj postoj k situaci
Když nám odejde blízký člověk, je to obrovská bolest, která nás ochromí. Víme, že na něj nechceme zapomenout. Namísto drásání se tragickou událostí je po čase dobré trénovat vzpomínky na to krásné, co jste spolu prožili.
Ty nejzásadnější události představují dlouhý a bolestivý proces. Jediné, oč se můžete pokusit, je změna postoje k situaci.
Naučte se Robinsonovu metodu
Špatné vzpomínky můžete také „přepsat“. Pomůže vám takzvaná Robinsonova metoda změny myšlení. Na drsných faktech se člověk učí nalézt to dobré. Jako to musel udělat Robinson, když ztroskotal. Mohl mít dvojí typ myšlenek:
1. Všichni se utopili, ale já jsem přežil.
2. Nemám žádné šaty, ale tady v tropech je nepotřebuji. A takto se to dá zkusit i se vzpomínkami: Opustil mne partner. Nemusím se s nikým hádat a mám zase čas na sebe.
Jak jinak pracovat s emocemi?
Je to náročná práce, ale mozek tyto emoční přepisy časem přijme. Dlouhodobá paměť je totiž dynamická a flexibilní. V době, kdy si vybavujete bolestné vzpomínky, je paměť snadno napadnutelná.
To nám dává možnost vpašovat do starých vzpomínek také něco nového. Lze pracovat na schopnosti regulovat emoce, jako nenávist, zoufalství, vztek, hněv a odpor.
Rituály loučení a velkého odpuštění
Místo otázky „Proč se to stalo právě mně?“ se zaměřte na tyto: „Co nebo kdo mi pomůže se lépe vyrovnat s tím, co mne tak bolí?“ Pomoct vám s tím mohou i speciální rituály. Rozloučení se s těmi, kteří odešli.
Objetí a odpuštění tomu, kdo vás zradil. Je spousta rituálů a gest, kterými můžete svou špatnou vzpomínku definitivně uzavřít, a dovolit si tak na ni zapomenout. Nebo ji aspoň připravit o bolestivý kontext.
K takovému kroku ale můžete přistoupit až ve chvíli, kdy opravdu věříte, že tím pro vás daná věc opravdu skončí. Pokud slova „odpouštím ti“ budou jen slovy, a uvnitř budete cítit něco jiného, k zapomenutí křivdy dojít nemůže.
Až když to tak skutečně začnete vnímat, vzpomínka na křivdu nebude emočně vypjatá a časem vybledne, až zmizí.
