Teprve ve vypjatých situacích se projeví, co se v kterém člověku doopravdy skrývá.
Na své dětství jsem vždy vzpomínala jako na celkem šťastnou dobu. Měla jsem starší sestru Jitku, se kterou jsme si dobře rozuměly. Matka byla hodná, otec ale věčně nebyl doma.
Pracoval jako ředitel jednoho velkého podniku, takže často trávil v práci i víkendy. Znamenalo to pro nás sice materiální zabezpečí a výhody oproti ostatním vrstevníkům, ale na druhou stranu jsme si moc neužily rodinného života.
Prokoukla jsem ho hned
Když se změnil režim, stal se z otce podnikatel. Nepřineslo to žádnou změnu, měl tehdy snad ještě méně času než předtím. Zato se utěšeně rozrůstal rodinný majetek. Nejprve se vdala Jitka, rok po ní i já a oběma nám otec vystrojil svatby přímo pohádkové!
Mrzelo mě jen to, že jsem příliš dobře nevycházela s Martinem, Jitčiným mužem a tedy mým švagrem. Věděla jsem, že ho má sestra ráda, ale pro mě byl to byl příliš vychytralý člověk, který je hlavně na peníze.
Se svým výběrem životního partnera jsem oproti tomu byla nadmíru spokojena. Vláďa byl hodný kluk, kterého jsem znala už z doby společného studia na gymnáziu. Nikdy mi nedal možnost o našem vztahu pochybovat.
Postavil nás proti sobě!
Otcova smrt byla pro všechny tak trochu nečekaná, i když dosáhl vysokého věku. Nikdy ho kupodivu netrápily žádné zdravotní problémy a ještě po sedmdesátce sportoval. Když dostal infarkt, nebyl bohužel nablízku nikdo, kdo by mu pomohl.
Protože matka nás opustila už pět let předtím po marném boji s rakovinou, dědičkami veškerého majetku jsme se staly já a moje sestra. Tehdy se začal naplno projevovat charakter mého švagra. Ačkoliv mu do toho nic nebylo, začal se plést do vyřizování dědictví.
To obsahovalo i některé nemovitosti a pozemky. Já jsem se jich rozhodně nechtěla zbavovat, ale Martin nás obě začal přemlouvat k tomu, abychom to s Jitkou udělaly co nejdříve. Po mnohaletém manželství byla bohužel sestra už dávno pod silným vlivem svého muže.
Předtím, když se mě to přímo netýkalo, jsem to neřešila. Nyní jsem to ale začala odnášet. Martin nás v podstatě postavil proti sobě. Nikdy předtím jsme se nahlas s Jitkou nepohádaly. Ve sporu o majetek jsme na sebe nahlas křičely a byly vůči sobě nespravedlivé. Cítila jsem nad tím lítost, ale hodlala jsem si stát na svém.
Změnil to zásah osudu
Protože se švagr choval velmi agresivně, nebyla jsem přístupná žádné dohodě. To ale Martina neodradilo. Nejprve to zkoušel přes moji sestru a potom dokonce začal tlačit na moje děti. Mého manžela se tak trochu bál, takže tudy pro něho cesta nevedla.
U syna a dcery se mě snažil očernit a namluvit jim, že jim svým odmítáním prodeje nemovitostí bráním ve štěstí. Vylíčil mě jako někoho, kdo lpí na majetku, ačkoliv to byl právě on, o kom se to dalo bez pochybností říct.
Částečně se mu bohužel podařilo mé děti nahlodat a syn a dcera mě začali rovněž přemlouvat. Tím si ale nijak nepomohl, naopak jsem se ještě více zatvrdila. Boj se mnou bych brala jako něco rovnocenného, ale zneužívání příbuzenských vztahů pro mě bylo podrazem.
Bylo jasné, že domluvit se na ničem už nedokážeme. Kdo ví, jak moc by se všechno ještě vyhrotilo, kdyby nezasáhl osud. Jednoho dne Martina přišla do práce zatknout policie. Ukázalo se, že se s dalším svým známým podílel na nelegálních finančních operacích.
Vlastně mě to ani nepřekvapilo. Sestra se z toho skoro zhroutila. Na svého manžela se zlobila a konečně viděla, co je zač. Dokonce se mi pak omluvila. Martin dostal několik let vězení, z čehož si odseděl polovinu, mezitím se s ním ale Jitka rozvedla. Já jsem ráda, že jsem neustoupila člověku, který nebral žádné ohledy.
Marcela L. (58), Karviná
