Těší se nejen přízni žen, ale i andělů, kteří jej prokazatelně ochraňují. Díky tomu přežil pády do lomů a neskončil pod lavinou.

Přátelé mu z legrace říkají emeritní pohádkový princ – tedy princ ve výslužbě. „Já už na to slyším,“ směje se Jan Čenský. Narodil se u Vltavy, na Štvanici, neboť tam, kde dnes stojí centrální kurt, bývala porodnice. Pan primář upřímně děkoval mamince, že nemusí do průvodu, bylo to totiž prvního května.

Jan však nevyrůstal v Praze, ale v Orlických horách u řeky Divoká Orlice. „Bývalo víc sněhu,“ vzpomíná. „Děda každý den prohrabával cestu do chaloupky, měli jsme hospodářství, krávu, kozu, prase. Bylo to romantické, jako z Ladových obrázků.“ Už tenkrát hrál na řadu hudebních nástrojů, chodil do lidušky na klavír, na zobcovou flétnu hrával v kostele koledy, prý strašně falešně, ale všichni říkali, že to bylo hezké.

Hrával tu i na varhany. Později na konzervatoři se učil na kytaru. Mimoto je velice sportovně založený, chtěl reprezentovat v běhu. Běhal za TJ Bohemians Praha, kde si ho všiml vyhledávač