Ve čtvrtek večer zemřel ve spánku po dlouhé nemoci herec Jan Potměšil, bylo mu 60 let. Oblíbený filmový a divadelní umělec, který byl od svých 23 let odkázán na invalidní vozík, se v posledních třech letech potýkal s vážnými zdravotními komplikacemi.

„Honza před jedenáctou zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK manželka Radka Potměšilová.

Jako malý chlapec netoužil po tom, že by se jednou stal umělcem. Přál si být lovcem na Aljašce. I tak si ho první role našla už v osmi letech. Osud se s ním nemazlil, on se s ním ale statečně rve.

Skvělý herec, který vystupoval nejen ve filmu, ale i v divadle, a to i přestože byl upoután na invalidní vozík. Jan Potměšil (†60), který nedávno oslavil významné kulatiny, se narodil do rodiny Jaroslava Potměšila (†77), docenta Fakulty tělesné výchovy a sportu Karlovy Univerzity, který působil také jako trenér lyžování.

Jeho rodina pocházela z jižních Čech od Tábora. Jan Potměšil neměl žádné herecké předky ani ho nikdo nevedl k nadšenému ochotničení. O čem jako malý chlapec snil?

Toužil být indián Vinnetou, lovec na Aljašce nebo kapitán Nemo. Snad obdivoval jejich odvahu a odhodlání, ale on sám později dokázal, že odvahu a nezlomnou vůli mu může kdekdo závidět. S krutým osudem se porval s hlavou vztyčenou.

Stydlivý chlapec

V dětství byl Jan hodně stydlivý a nikdy si ani nepomyslel, že by měl vystupovat před lidmi. Ve škole ho ale jednou vybrali, aby se zúčastnil hereckého konkurzu. Sám od sebe by tam nikdy nešel.

Kromě něj bylo na konkurzu ještě dalších sto kluků, takže ani nepočítal s tím, že by si ho do role vybrali. Jeho talent byl ale nepřehlédnutelný. V pouhých osmi letech si zahrál v Bakalářích po boku Vladimíra Menšíka (†58).

A v jedenácti letech se před kamerou objevil znovu, tentokrát v seriálu Žena za pultem. Většina režisérů mu věštila velkou budoucnost, a tak se rozhodl, že zkusí přihlášku na DAMU. Tam se však překvapivě nedostal.

A tak byla jeho druhá volba jasná – sport! Rozhodl se, že bude studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu. Studium herectví ale přesto nevzdal, a o rok později se na DAMU přihlásil znovu. Tentokrát uspěl.

Nestřežený okamžik

Byl to velký krasavec, urostlé postavy, s jiskrou v oku. Byl předurčený do rolí různých princů a kladných hrdinů. V roce 1987 zazářil v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Stal se idolem žen a dívek po celém Česku, ale sláva ho neovlivnila. „Táta mě vedl k odpovědnosti, já se vyhýbal povrchnostem. A o tom mejdany i náhodný známosti jsou,“ řekl. V listopadu 1989 ovšem přišel dramatický zvrat v jeho životě.

S ostatními umělci tehdy jeli do Ostravy přesvědčit horníky, aby se přidali ke změnám ve společnosti. Bylo to zrovna období sametové revoluce. Ten den silně sněžilo a v autě seděl ještě herec Jan Kačer (†87) a dokumentarista Václav Křístek (71).

Kačer si povídal se řidičem, aby neusnul a Potměšil seděl na zadním sedadle. V jeden nestřežený okamžik prý Jan Kačer přestal vyprávět a řidiče auta asi přemohla únava, na chvilku zavřel oči. Auto narazilo do svodidel a následně sjelo ze svahu dolů.

Jan Potměšil (†60) to bohužel odnesl z celé posádky nejhůř. Lékaři mu dokonce dávali pouhých sedm procent naději, že autonehodu přežije. Utrpěl poranění páteře a částečně ochrnul.

Probudil se až v únoru v pražské nemocnici na Karlově náměstí a zjistil, že se nemůže hýbat. Dodnes mu prý není jasné, jak se nehoda přesně udála a proč vypadl z auta. I přes velkou nepřízeň osudu herec nikdy neztratil chuť žít a bojovat.

Jsem naživu!

Sice zůstal ochrnutý od pasu dolů, ale herecké kariéry se nevzdal. „Mě nikdy, ani na vteřinu nenapadlo to „zabalit“, ani když mě probrali a jediný pohyb, který se mi povedl, bylo koulení očima. Já neřešil, že zůstanu na vozíku, ale že jsem naživu,“ vzpomíná po letech, že nikdy nepřemýšlel o tom, že by si sáhl na život.

Vzpomínal na svého tátu, který byl podle jeho slov přirozený motivátor, ze všeho dokázal udělat legraci, všechno bylo možné. „Myslím si, že naučil mnoho stovek, možná tisíců lidí mít rád hory a lyže. Mě bral na kurzy s vysokoškolskými studenty od dvanácti let,“ říká Jan.

Maminka byla zase nesmírně laskavá žena, ve všem měla pořádek a řád. Jan se po nehodě snažil o co největší samostatnost. Věděl, že se musí naučit na vozík vylézt ze země, na což musí člověk mít trošku kondici.

S otcem si proto udělali „tělocvičnu“, kde ho táta učil posilovat. „Zjistil jsem, že tělo je úžasné, co všechno dovede. Strašně mě to osvobozovalo – časem jsem mohl nasednout do auta, jet do divadla za kluky, dokonce hrát…“ vypráví herec.

Velkou oporou mu vždy byla a stále je rodina a především jeho manželka Radka Prchalová (57). Poznali se v 90. letech, když se po úrazu vrátil zpět do divadla. Radka tehdy pracovala jako novinářka a často psala právě o divadle.

Dlouho byli jen přátelé. Pověstná jiskra mezi nimi přeskočila až po dvanácti letech od seznámení.

Táta dvou synů

Nakonec se v roce 2004 vzali a Potměšil se jako o vlastního staral i jejího syna z předchozího vztahu – Šimona. Později se manželům narodil i společný syn Jan (20). Šimon se jednou zeptal, proč není také Potměšil, jako jeho mladší bratr.

Zašli tedy na úřad a Šimon přijal příjmení svého nevlastního otce. „Je skvělé, že ten impulz vzešel od něj. Dneska jsou to už velcí chlapi…“ říká herec. Po nehodě se stal Jan Potměšil členem divadelního spolku Kašpar, kde ztvárnil mnoho skvělých rolí, včetně hlavních postavy ve hře Růže pro Albernon.

Tato hra se úspěšně hraje už přes dvacet let. Za titulní roli ve Shakespearově hře Richard III. získal Potměšil prestižní Cenu Alfréda Radoka.

Rodina je jako dar

Jan Potměšil (†60) byl aktivní i v různých charitativních akcích. S kolegou Petrem Čtvrtníčkem (62) jednou natáčeli recesistický klip pro Konto Bariéry – v převlecích za dopravní policisty zastavovali na silnici řidiče a točili jejich reakce skrytou kamerou. Jeden z řidičů, šokovaný fingovanou silniční kontrolou, dostal infarkt a zkolaboval přímo před kamerou.

Život mu naštěstí zachránil pohotový kameraman, celá záležitost ale skončila před soudem. Jan Potměšil litoval toho, co se stalo – hájil se tím, že celou akci považoval za užitečnou pomoc handicapovaným a vůbec ho nenapadlo, že by někdo nepoznal, že jde jen o nadsázku. Tak pochopil, že i dobré úmysly musejí mít své hranice.

Na sklonku roku 2023 přišla další kritická zkouška osudu – Potměšila zradilo srdce. „Bylo to opravdu vážné,“ řekl s tím, že si v nemocnici pobyl skoro tři týdny. Včera nás opustil navždy.