Autonehody, klinické smrti, sebevraždu manžela – to všechno má Jana Andresíková (79) za sebou. A přežila to, dokonce se zdravým rozumem. Rodačku z Kroměříže přitahoval svět divadla vlastně odmalička, už jako školačka hrála v amatérskéch hrách, a s velkým nasazením.

Přísný tatínek rozhodl, že se z dcery stane paní učitelka, Jana tedy poslušně nastoupila na vysokou školu pedagogickou. Když se jí dnes zeptáte, čím by byla, kdyby se nestala herečkou, odpoví: „Učitelkou, to jsem původně vystudovala. Nebo malířkou. Poměrně slušně jsem malovala. Pak jsem se dala na herectví, a to hlavně můj tatínek nemohl rozdýchat. Taky se mnou kvůli tomu několik let nemluvil. Později pochopil, že s tím nic nezmůže, že tu práci miluju. Na své rodiče vzpomínám nesmírně ráda a s láskou.“ Zkoušky na brněnskou JAMU úspěšně složila, byla přijata, promovala v roce 1964. Krátce po škole se přestěhovala do Prahy, získala angažmá v divadle a začaly přicházet zajímavé nabídky na filmové i televizní role. Excelovala v rozhlasových hrách tehdy slavných režisérů. Za jednoho, Jana Moravce (78), se také v roce 1969 provdala, narodila se dcera. Manželství vydrželo pouhé dva roky. Tehdy začala herečka propadat depresím. Díky výrazně zabarvenému hlasu se uplatnila i v dabingu, v roce 2010 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v této disciplíně. Propůjčila svůj nezaměnitelný hlas například americké herečce Whoopi Goldberg (64). Všichni si ji pamatujeme coby čarodějnici z Arabely či Lejdy z Kameňáku režiséra Zdeňka Trošky (67). Její osobní život je však plný trápení, skoro to působí dojmem, jako by ji už v kolébce proklela zlá sudička.