Vzpomínky na dětství pomáhají režiséru Jiřímu Adamcovi (68) přečkat těžké chvíle, kterých nebývá v životě málo. Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem do rodiny, která nebyla nijak zámožná. Tatínek maminku velice miloval a také jí ve všem pomáhal, což v té době nebylo obvyklé.
Šetřil, aby jí mohl koupit pračku v dobách, kdy ženy ve vesnici netušily, že takový stroj vůbec existuje. Vybudoval koupelnu s tekoucí teplou vodou, ačkoli většina sousedů se koupala v neckách uprostřed vyhřátých světnic jednou týdně v sobotu.
Aby měla maminka nějakou zábavu, dostala i televizor. Ale jeden mráček tu byl: tatínek na maminku žárlil. Přitom režisér je přesvědčen, že tatínek žárlil bezdůvodně, protože vzhledem ke starostem o domácnost a tři syny by maminka neměla na případného ctitele ani minutu času.
Kromě toho měla tatínka ráda. Byla laskavá a tolerantní, otec byl přísný a náročný. Když zemřel na rakovinu, zanechal po sobě vdovu a syny ve věku patnáct, šestnáct a devatenáct let. Jiřího dodnes mrzí, že mu nestihl za všechno poděkovat.
Byli chudá rodina, rodiče nikdy v životě nebyli na dovolené. Jen jednou si vyjeli na motorce na Českomoravskou vrchovinu. Byla to stará jawa, občas vypovídala službu. Otec rodu po ničem tolik netoužil, jako po vlastním autě.
Spartak by ho nadchl do té míry, že by se stal nejšťastnějším chlapem na světě. Nikdy se ho nedočkal. Jiří Adamec si později představoval, jak by bylo dojemné, kdyby v době, kdy už slušně vydělával, přijel domů, položil před otce na stůl klíčky od auta a řekl: „Tati, to je tvoje!“ To se ale už nepodařilo, nestihl to.
Vystudoval pražskou DAMU, hned po ní FAMU. Už při studiích spolupracoval s Československou televizí, coby režisér se podepsal pod seriály Zkoušky z dospělosti, Sanitka, Rodáci, Pojišťovna štěstí, Cesty domů.
Režíroval rovněž zábavné pořady, například Českého lva či Českého slavíka. Oženil se s dramaturgyní, vychovávali tři děti. V té době nemohli tušit, že vztah skončí kvůli vnadné Slovence pocházející z města Levoča, z magického místa s hradbami, starými domy a legendárním chrámem sv.
Jakuba. Tatínek Jany Adamcové rozené Novákové (44) byl pravoslavný farář. Janinou povinností bylo strávit každou neděli dvě hodiny v kostele. Nesla to těžce. Spolužačky se dívaly na pohádky, ona se nudila ve svatostánku, kde to vždy doslova protrpěla.
Nedělní rána proplakala, kostely se staly jejím nepřítelem. Ony dvě hodiny věnovala dívčím snům a představám, které možná neměly s náboženstvím příliš mnoho společného. Odmalička ráda zpívala, na gymnáziu propadla divadlu a také studiu angličtiny.
Přála si žít ve velkoměstě. Druhý den po maturitě odjela do Prahy. Rodiče byli nešťastní, nechápali, jaká mocná síla táhne jejich dceru pryč z nádherného města, kudy kráčely dějiny. Když pak Jana zpívala v Německu a Rakousku, byla z toho rodina úplně vykolejená.
Oddechli si, teprve když nastoupila na Novu a hlásila sportovní zprávy. Přání stát se herečkou postupem času pohřbila, obávala se, že by si všichni mysleli, že tu či onu roli dostala z protekce, jen kvůli slavnému příjmení.
Občas mívá pocit, že partnerství a pozdější sňatek s režisérskou celebritou jí v televizní branži ublížilo. A ještě horší bylo, že Jiří Adamec, do kterého se zamilovala, byl ženatým otcem tří dětí. Dvanáct let na něho čekala.
Nechala se slyšet, že to pro ni bylo příšerné období, prostě peklo. Kdyby necítila naději, že to přece jen navzdory okolnostem dobře dopadne, asi by se zbláznila. Když se teď ohlédne za sebe, říká si: Máme s Jirkou dvě krásné zdravé děti, nic nám nechybí, možná jen, že toho trápení mohlo být méně.
Jedenáct let je tak dlouhá doba, že naděje se objevovala a zase ztrácela. Jana byla nucena neustále bojovat s pocitem beznaděje, který naději střídal. A protože byla přesvědčena o vzájemném propojení, říkala si, že to prostě musí vydržet.
Těžko by našla někoho, s kým by si lépe rozuměla. Věděla, že partner cítí totéž. Když bylo Janě nejhůř, pomohla hrstka nejbližších kamarádek. V takových chvílích potřebujete slyšet slova povzbuzení: Vydrž, nevzdávej to, dobře to dopadne, stojí to za to.
.. pojď na dvě deci a pak do kina. Jenomže patová situace trvala tak dlouho, že postupem času moderátorka už kolem sebe neměla nikoho, kdo by na šťastný konec love story doopravdy věřil. Jana si svůj happy end nakonec skutečně vybojovala, ale paradoxní je, že na otázku: Co byste dnes radila ženám v podobné situaci, odpovídá: „Jděte od toho!“ A tak je zřejmé, že za šťastné manželství zaplatila až příliš vysokou daň.
Režisér začal po revoluci podnikat, založil vlastní cestovní kancelář. Jana Adamcová se před nástupem na Novu živila jako delegátka, mluvila dobře anglicky, a tak ji režisér zaměstnal. Na Nově, kde pak Jana pracovala jako pomocná redaktorka, zakázaná láska propukla naplno.
Pohledná Slovenka se rychle vypracovala a od srpna 1999 už moderovala Sportovní noviny. Ti dva se roky tajně scházeli v moderátorčině bytě. Využívali každé příležitosti, aby byli spolu, třeba jen deset minut.
Režisér zatelefonoval: „Jedu na čaj.“ Chvili si povídali, on potom spěchal domů za ženou a dětmi. Ve společnosti se ukazovat nemohli, protože by si na nich radostně smlsli bulvární novináři. Jana nechápala, že udělala tak banální chybu, jakou je k smrti se zamilovat do ženatého muže.
Ani pro Jiřího Adamce nebylo snadné mít jedenáctiletý paralelní vztah s jinou ženou a doma klamat manželku. Pořídit si milenku a předstírat spokojený manželský život je velká dřina. Původní rodina Adamce potrestala tím, že s ním nemluví žádné z jeho dětí.
Dcera Kristina (26) otce nepozvala ani na svatbu. Režisér k tomu hořce poznamenal, že se dětem z prvního manželství věnoval nadstandardně, zajistil jim luxusní život. Jejich nynější chování považuje za do nebe volající nespravedlnost.
Svatební obřad Jany Novákové a Jiřího Adamce proběhl 6. září 2006 na řeckém ostrově Samos. Manželé stihli před svým velkým dnem uzavřít předmanželskou smlouvu, aby předešli různým spekulacím. Jana prohlásila, že si Jiřího nebere pro peníze, protože kvůli penězům se jedenáct let nečeká.
Adamec se zase nechal slyšet, že měl situaci řešit daleko dřív, což by prý bylo pro všechny lehčí. Ale čekal, až Kristinka vyroste z nejhloupějších let. Pak zjistil, že se mnoho věcí pokazilo právě proto, že krize trvala tak dlouho.
Janě a Jiřímu se narodil syn Daniel (10) a dcera Jasmína (8). Rodina žije v Čechách jen napůl, na část roku se přesouvají do bytu na americké Floridě. .
