Ve věku 85 let v sobotu večer zemřela divadelní a filmová herečka Jana Hlaváčová. Pražská rodačka ztvárnila desítky rolí v Národním divadle nebo v Divadle na Vinohradech. Známá je také z filmové série režiséra Dušana Kleina „o básnících“ i mnoha televizních seriálů. O úmrtí herečky informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.

Známe ji jako záhadnou Mefistofelu i praštěnou sestřičku Toničku. S Luďkem Munzarem tvořili nádherný pár a jejich dcera Bára jim dělala jen radost. Každá pohádka ale jednou skončí…

Kdysi o ní roky psali, že je první dámou českého divadla. Oprávněně. Na divadelních prknech neměla konkurenci. Záhadná Mefistofela a tak trochu praštěná sestřička Tonička.

Dvě role, v nichž máme herečku Janu Hlaváčovou (†85) obzvláště rádi. Jaká ale byla doopravdy? Pokud někdy vyplňovala herečka Jana Hlaváčová (†85) kolonku povolání otce, patrně do ní zapsala slovo úředník.

Jenže její táta od razítek brzy utekl, aby se stal knihovníkem a měl tak ještě blíže ke svému životnímu koníčku – ochotnickému herectví. Není divu, že se obě jeho dcery – Jana i Dana (78) už v dětství proháněly po pódiu.

A nikoho z rodiny neudivilo, že si po maturitě na gymnáziu starší Jana podala přihlášku na DAMU. „Popravdě řečeno, nedokázala jsem si představit, že bych se mohla živit něčím jiným, než je herectví,“ přiznala svou celoživotní lásku k prknům, co znamenají svět.

Čertovsky dobrá

Její velká filmová premiéra na sebe nenechala dlouho čekat. Už jako studentku DAMU si ji vyhlédl režisér Zdeněk Podskalský (†70). Ve své filmové komedii Kam čert nemůže jí svěřil roli temperamentní svůdnice Mefistofely.

Tajemné dívky, která se zničehonic začne zjevovat přepracovanému vědci v podání Miroslava Horníčka († 84). Zvládla svou roli čertovsky dobře, a protože se vědělo, že se se stejnou jistotou pohybuje po divadelních prknech, mohla si na konci studia z nabídek opravdu vybírat.

Zvolila Plzeň, Divadlo J. K. Tyla, a častokrát se za to později pochválila. Vždyť tu prožila krásných pět let, během nichž si zahrála desítky krásných rolí. Takových, o nichž by jako elévka pražských divadel mohla jen tiše snít.

O tom, že se nakonec do Prahy přece jen vrátila, rozhodl osud. Ten ji postavil před těžkou životní zkoušku, když tragicky zesnul její první muž a otec její malé dcery Terezy (60) – herec Jiří Michný (†34). Moc v tu chvíli potřebovala mít ve své blízkosti svou rodinu. Třeba jen proto, aby měl kdo pohlídat dcerku, když šla večer hrát.

A na stole jí už několik měsíců ležela nabídka, která se prostě v té době neodmítala. Byla ze zlaté kapličky, kde hrály jen samé legendy. To byla velká výzva, o které dlouho přemýšlela. Už neměla důvod, proč by ji odmítala. A tak se záhy objevila na posvátných prknech Národního divadla v Praze.

Přišel chlap jako břitva

A opět zasáhl osud. Tentokrát jí ale předešlé trápení vynahradil. To když jí do cesty poslal muže jejího života, kolegu Luďka Munzara († 85). Poprvé si ho všimla, když se hrála v Národním hra Romeo a Julie a on tam exceloval coby Merkucio.

„A pak jsem ho obdivovala jako Dona Juana. Oblečený v černém, prostě chlap jako břitva,“ vzpomínala na první chvíle své životní zamilovanosti. Její budoucí muž na tom ostatně byl podobně.

„Pořád před sebou vidím ty její velké oči, kudrnatou hlavu a nádherné rty,“ složil jí mnohokrát poklonu dnes již herecká legenda Luděk Munzar. Jenže na začátku tu byl nemalý problém.

Jana se mu sice moc líbila, ale Munzar byl ženatý s loutkoherečkou Naděždou Munzarovou (91). „Nedovedete si představit, jak mi bylo líto, že jsem ženatý,“ svěřil se později médiím. Jenže život přináší nečekané kotrmelce.

Dva roky po narození dcery Johany (61) se pár rozešel. Bolelo to prý hodně, ale důležitější bylo, že když se dostal herec ze šoku, našel po svém boku opravdového parťáka pro život, svou životní lásku. „A už jsem ji nikdy nepustil.“ Tak tomu bylo až do jeho smrti – byli s Janou spolu od roku 1965. Byla to pro oba šťastná léta.

Založili spolu novou rodinu a postavili si v pražských Modřanech dům. „Dodnes ho vidím, jak přišel z divadla, navlékl montérky a vezl otřískaným trabantem věci na stavbu,“ vzpomínala s úsměvem Hlaváčová. Byl to prostě chlap do života, o kterém může žena jen snít.

Nebál se přiložit ruku k dílu a vlastníma rukama postavit dům. Oběma se báječně vedlo i po profesionální stránce. „Na co sáhla, to se jí dařilo,“ chválil ji za to její muž a přidal vzpomínku na chvíli, kdy o jeho Janě psali jako o první dámě českého divadla. „To jsem na ni tenkrát byl opravdu moc pyšný.“

Film zapomínal

Zatímco na divadelních prknech neměla konkurenci, svět filmu na ni skoro zapomněl. Když v televizi dávají legendární Básníky, leckoho určitě napadne, že je to škoda. Tolik potrhlých sestřiček Toniček u nás nemáme.

Daleko více šancí dostala v televizi. V oblíbených Chalupářích si zahrála Jarču Krbcovou, dceru hlavního hrdiny Evžena Humla, kterého tak skvěle zahrál Jiří Sovák (†79). Diváci si ji také velmi oblíbili v televizní trilogii Ohnivé ženy.

A není to tak dávno, kdy ztvárnila Vlastu Hrabětovou, manželku hlavního hrdiny seriálu Hraběnky Josefa Hraběte v podání Josefa Abrháma (†82). Jaká škoda, že tato skvělá herečka s obrovským smyslem pro komedii nedostala více příležitostí dělat nám na filmovém plátně či na televizních obrazovkách radost.

Byla přece skvělá! Jednoho dne ale do jejího života vstoupila nemoc a deprese. A výpadky paměti. Ten moment přišel jednou před prázdninami, když dostala menší roli v Tartuffovi. Pár stránek textu. Nic, s čím by si dříve lámala hlavu. Těšila se, jak se těch několik replik za pár dní parádně naučí a pak už bude vychutnávat léto.

Její muž si z ní dokonce po čtrnácti dnech začal dělat legraci, že teď už snad umí nazpaměť nejenom svou roli, ale celou hru. Vždyť v textech ležela od rána do večera. Jenže se strašlivě mýlil. Ona si nepamatovala vůbec nic. „Co bylo ale nejhorší, že jsem najednou věděla, že se těch pár stránek textu už nikdy nenaučím.“

Na rozloučenou

Sedla tenkrát ke stolu a napsala dopis na rozloučenou všem kolegům v Divadle na Vinohradech. Hercům, maskérkám, osvětlovačům, technikům, garderobiérkám. Napsala, že se nechce setkávat se soucitným pohledem svých báječných kolegů herců. Že nechce z jejich očí číst, jak ji litují, že už jí to nejde.

„Myslím si, že člověk by měl poznat chvíli, kdy má odejít,“ řekla Jana Hlaváčová (†85) a navždy za sebou zavřela dveře herecké šatny. Stalo se tak v roce 2011 a naplno se poté věnovala rodině. Když ale začátkem roku 2019 zemřel Luděk Munzar (†85), stala se Jana podruhé v životě vdovou.

Její manžel zemřel ve svém domě v Modřanech a jeho rodina se s ním pak loučila ještě dlouhých dvanáct hodin. Štěstí manželům vydrželo dlouho. Byli spolu celých čtyřiapadesát let. O Janu Hlaváčovou (†85) se tak s pomocí rodiny  do posledních chvil starala s láskou  jejich dcera Bára Munzarová (52).