Díky nové hře Národního divadla Křehkosti, tvé jméno je žena, v níž JANA PREISSOVÁ exceluje (69), se plachá herečka nečekaně rozpovídala o tom, co ji děsí ze všeho nejvíc a čím se upřímně trápí. Její otevřenost je až zarážející.
O Preissové je známo, že jí je bližší bezpečí domova než nablýskaný svět showbyznysu. Hodně se o ní psalo, že se bojí stárnutí a že kvůli tomu téměř neopouští dům. To ale prý není pravda.
Jak to má se splíny?
„Já se nebojím stárnutí.Jen mě mrzí, že se krátí život. Že tak rychle ubývá čas,“ upřesnila herečka s tím, že si odjakživa bere všechno moc osobně, a kdyby možná některé věci prožívala méně, byl by její život jednodušší. Říká o sobě, že je introvert a vyhovuje jí uzavřená společnost, ideálně pak samota. Herečka si prý plně uvědomuje, že je to zcela v rozporu s její profesí, nemůže si prý ale pomoct. „Než bych někomu cokoli řekla nebo se s něčím svěřila, radši si překousnu jazyk,“ šokovala svou otevřeností. Jenž právě kvůli tomu má herečka opotřebované nervy a možná je to i příčina, proč tak špatně spí. Držením všeho v sobě si podle Jany člověk jen zašpiní podvědomí a pošramotí hodně psychiku. Ostatně její uzavřenost je důvodem, proč tak nerada navštěvuje nejrůznější společenské akce, proč neposkytuje nikomu téměř žádné rozhovory a proč nerada mluví o sobě.
Práce ji traumatizuje
Vzhledem ke své plaché povaze prý herečka velmi těžce nese svá vystoupení a celkově hereckou profesi. Na jevišti je prý velkou trémistkou a prvních zhruba 10 minut je pro ni naprosto traumatizujících. „Je to takový můj osobní problém, který mám odjakživa. Nikdy jsem neměla zdravou hereckou ctižádostivost,“ vysvětluje Preissová s tím, že jejím snem je stát k divákům na pódiu chvíli zády a pak smět odejít, tak aby nikdo nepoznal, jak moc nervní je. Mnohé nyní napadne, proč se tedy stala herečkou, když ji její práce zřejmě ničí.
Trápení skrývá pod maskou
Preissová vzpomíná, jak ji kdysi popsal její syn MARTIN PREISS (44) ještě coby malý kluk ve školní práci. „Moje maminka je herečka, která schovává pod maskou trápení. A pak se odlíčí, přijde domů a tam se všechno ukáže,“ vzpo- míná Jana.
A prý se celkem trefil. O úspěch jí nikdy nešlo, důležitější vždy byla rodina.
