Po nezdařené operaci oslepl na jedno oko a na druhé viděl špatně. Následkem spály trpěl nedoslýchavostí. Přesto byl jedním z našich nejprogresivnějších skladatelů 30. let. Skládal taneční, divadelní, filmovou i vážnou hudbu a miloval jazz.

Jaroslav Ježek (†35) se narodil na Žižkově, tehdejší pražské periférii, v rodině krejčího Adolfa Ježka. U jeho kolébky se zřejmě dobré sudičky nesešly, protože od narození trpěl šedým zákalem a po prodělané těžké spále téměř ohluchl. Kromě toho všeho měl nemocné ledviny. Když bylo Jaroslavovi devět let musel jeho otec narukovat na frontu, a proto ho rodina na čas dala do ústavu pro slepé a nedoslýchavé děti na Hradčanech. Tady získal první základy hudebního vzdělání. Velkou oporou mu byla jeho o dva roky mladší sestra Jarmila, která o něj s láskou pečovala a ze svojí první výplaty mu přispěla na jeho první piano. Nadaný Jaroslav se v roce 1923 přihlásil na pražskou konzervatoř a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Albín Šíma, Josef Suk (†51) a Josef Bohuslav Foerster (†91). Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem (†55), Vítězslavem Nezvalem (†57) a Joe Jenčíkem (†51). Ještě během studií strávil díky stipendiu, které mu poskytl jistý bohatý pražský advokát a hudební nadšenec téměř rok ve Francii. Právě díky toulkám po pařížských klubech a kabaretech a občasnému vystupování se Jaroslav setkal s jazzem, který mu učaroval a hudebně ho v budoucnu významně inspiroval.