Rodák z Lipníku nad Bečvou rád vzpomíná na krásné, ač ne tak docela typické dětství. Přišel na svět jako dítě starších rodičů, tatínek byl středoškolský učitel a spisovatel, maminka knihovnice. „Tatínek měl čtyřicet jedna a maminka čtyřicet, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé,“ vzpomíná herec. „Veškeré návštěvy, které k nám chodily, byly starší.

Díky tomu jsem poznal spoustu významných osobností. Neměl jsem sice takového tatínka jako mí vrstevníci, nechodil se mnou hrát fotbal, ale mělo to své výhody.“ Hercův otec byl, jak Jan Kanyza podotýká, kavárenský povaleč, intelektuál, který to za socialismu neměl jednoduché. Svého času pracoval jako ředitel Krajského muzea v Olomouci, a tak syn vyrůstal mezi lebkami a historickými spisy.

Hrabat se v nich jej bavilo víc než fotbal. Olomoucký orloj zahrál v roce 1955, v okamžiku slavnostního odhalení, místo plánované Internacionály tři hanácké písně. Prosadil to právě Kanyzův