Emigrace byla pro Karla Kryla (†49) jediným řešením, ale štěstí mu nepřinesla.

Ktomu, aby budoval šťastné socialistické zítřky, měl zpěvák Karel Kryl (†49) daleko. Už jenom proto, že jako malý kluk viděl, jak soudruzi rozbíjeli tiskárnu, kterou jeho rodina budovala v Novém Jičíně po několik desetiletí.

Ještě stihl vydat první desku

Vystudoval sice keramickou průmyslovku, ale bylo mu souzeno stanout na pódiu s kytarou a zpívat. Jeho písničky byly zároveň básněmi a měly takovou hloubku, že se stal hlasem národa, který se zrovna probíral ze srpnové okupace v roce 1968. Stihl ještě vydat svou první desku, ale titulní píseň Bratříčku, zavírej vrátka byla vzápětí zakázána.

Bývalí přátelé ho moc zklamali

Po emigraci do Německa trvalo dlouhá léta, než si zvykl na nové prostředí a naučil se jazyk, který neznal. Pracoval pro Rádio Svobofná Evropa, ale šťastný se stejně necítil.

Po sametové revoluci chvíli doufal, že se konečně dočká toho, po čem toužil – svobody a spravedlnosti. Ale jeho kritický duch rychle odhaloval nešvary i u lidí, kterým původně věřil, a najednou se s nimi dostával do konfliktů. To a velké pracovní vypětí přispěly k jeho náhlému infarktu, který ho postihl 3. března 1994 v německém Mnichově.