Jsem přesvědčená, že pravda někdy není k ničemu dobrá. Snad to pochopí i manžel a nebude opakovat, co jsem udělala já.
Naše těhulka to má už za pár. Přes své velké bříško si už ani nevidí na nohy. Směje se tomu a já se pokouším smát s ní. Jsem ale hrozně nervozní. Neustále musím sledovat manžela.
Zatím klidně sedí ve svém křesle a trochu zamyšleně nás pozoruje. Naše dcera si ho trochu dobírá, že se tváří jako kakabus. A já jen doufám, že si to ještě rozmyslí a Irence pravdu neřekne.
Nevyzrálý vztah
Petr byl moje první velká láska, můj první opravdový kluk. Začali jsme spolu chodit a brali to naprosto vážně. Až tak, že jsme se po maturitě nastěhovali do jednoho společného bytu. Byli jsme sice dospělí, ale na stabilní vztah jsme ještě nedospěli.
Proto naši pětiletou známost provázali neuvěřitelné hádky, scény, rozchody a návraty. Nakonec jsme to vzdali a rozešli se. Pro mě rozchod ale nebyl řešením, protože jsem Petra milovala dál a trápila se.
Divoké časy bez Petra
Po rozchodu jsem nejdřív smutnila sama doma v opuštěné bytě. Pak mě ale kamarádky vytáhli mezi lidi. Posilněná alkoholem jsem se najednou zase cítila aspoň trochu dobře.
Jednou, kdesi na diskotéce se zjevil takový pěkný sympaťák. Byla to vášnivá noc, kterou jsem si hned ráno začala vyčítat. Chlapík zmizel, stejně jak přišel a já brzy zjistila, že jsem těhotná. Co teď?
Tohle jsem nečekala
A právě v té chvíli jsem zcela nečekaně potkala Petra. Zašli jsme na kávu, dlouho si povídali a pak šli ke mně domů. Museli jsme si oba přiznat, že se stále milujeme a chceme být spolu. Nedokázala jsem mlčet a řekla Petrovi pravdu.
I přesto, že jsem myslela, že ho tím ztratím. Strašně jsem se bála. Jistě, dost to s ním otřáslo. Po několika neskutečně dlouhých a trýznivých dnech se ale ozval. Řekl, že to chápe, že za tu situaci neseme tak trochu vinuoba. Rozhodl se vzít si mé dítě za své a oženit se se mnou.
Nejskvělejší táta na světě
Když se pak malá Irenka narodila, byl z ní celý pryč. Staral se a vychovával ji jako vlastní. A dcera svého tátu miluje. Vždy tu byl pro ni i pro mě. Naše láska napodruhé byla už mnohem zralejší a pevnější. Petra si moc vážím za to, jak se zachoval a nikdy, ani v nejvypjatějších chvílích, mi to, že Irena není jeho, nevyčetl.
Přesto jsme se teď ocitli na názorovém rozcestí. Petr, snad pod vlivem dceřina nastávajícího mateřství, dospěl k názoru, že by jí měl říct pravdu. O to, že není její biologický otec.
Nechci, aby to udělal
Jsem zásadně proti. Bojím se Irenčiny reakce. K čemu jí bude ta pravda pravd? A jak v jejích očích dopadneme my, její rodiče. Já jsem tehdy sice také nemlčela a Petr se nikdy nemusel dozvědět, že otec není. A ta šance tu byla.
Miroslava M. (54), Ústí nad Labem
