Když zpívali kouzelné květině: Rozvíjej se, poupátko, nejkrásnější z květů, byli do sebe zakoukaní i ve skutečnosti.
Rodák z Nejdku u Karlových Varů vyrůstal v Praze. Díky mamince milující umění získal již v útlém věku kladný vztah k básním, literatuře, divadlu. Býval by se rád stal lékařem, němečtí okupanti však zavřeli vysoké školy. Charismatický mladík byl bez problémů přijat na hereckou konzervatoř, čímž se vyhnul obávanému totálnímu nasazení.
Když zavřeli koncem války i konzervatoř, pracoval budoucí král Miroslav v pletacím sdružení. Přes Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, dnešní Švandovo, a dvě další pražská divadla se dostal Vladimír Ráž v roce 1954 do Národního, kde setrval až do důchodu. Hrál zde zhruba čtyřicet let. Často ztvárňoval milovníky, ženy okouzloval mimo jiné i sametovým hlasem. Jeho život však nebyl tak růžový, jak by se mohlo na první pohled zdát.