Zamlada psal svým láskám básně i milostné písně. Byly to prý jen malé lásky, tou velkou se stala herečka a kolegyně dabérka Eva Klepáčová (+79).
Oba jeho rodiče pocházeli z jižních Čech, rádi si prozpěvovali, k lidové hudbě měl Josef Zíma (87) vztah už od dětství. „Kdo se neohlíží dozadu, nemůže vidět ani dopředu,“ říkává s oblibou. „A nemá na co navazovat. “ Už od dětských let zpíval pražský rodák v dětském sboru a hrál v ochotnickém divadle. Jako kluk si zazpíval i v dětské opeře Jaroslava Křičky (†88) Ogaři. Už během studia herectví na DAMU, kterou absolvoval v roce 1953, hrál v amatérských kapelách, přitom se soukromě pěvecky vzdělával. „Od počátku jsem chtěl dělat divadlo, ale nakonec se to u mě dost šťastně prolínalo,“ libuje si král české dechovky. „Ve své divadelní dráze jsem měl štěstí na tři velké osobnosti. Na škole to byl profesor Miloš Nedbal, v Divadle ABC Jan Werich, na něhož stačilo jen koukat a už se člověk učil, a do třetice režisér Alfréd Radok, který měl tu odvahu svěřit mně, pouličnímu zpěváčkovi, jak mi říkal jeden kolega, tak nádhernou a dramatickou roli, jako byl Vallée v Rollandově Hře o lásce a smrti. Nikdy jsem mu nepřestal být vděčný.“ Hrál jen v několika filmech, nejznámější, ba kultovní, je Princezna se zlatou hvězdou. Josef Zíma zůstal pro celý národ princem Radovanem, aniž mu to vadí, naopak, tento fakt přijímá s pokorou a upřímnou radostí. Na pohádce nezbohatl. „Měl jsem sto padesát korun za natáčecí den a těch dnů bylo málo. Asi tři nebo čtyři,“ vzpomíná. „Režisér Martin Frič točil přímo v ateliérech a odsejpalo to.“ K pohádce se váže několik veselých až dramatických historek. Zíma se bolestivě zranil na stehně, když lámal meč. Princezna Lada v podání Marie Kyselkové (†83) zase svému filmovému otci Františku Smolíkovi (†81) málem vypíchla oko korunkou, když se k němu přivinula. Ona sama měla od neustálého nalepování zlaté hvězdy úplně rozleptaané čelo. „Byl jsem šťastný, že mi dal pan režisér příležitost,“ říká král dechovky. „Já měl v té době za sebou pouze jeden studentský film, který se jmenoval Snadný život. Všeho všudy jsem hrál celkem asi v pěti filmech. Jsem vděčný, že ta pohádka tady stále je. Existuje jako jeden z mých životních patníků. Měl jsem k ní jedinou výhradu, raději bych mluvil bez veršů, ale to by asi nebylo ono.“
