Jsem těhotná s milencem, ale chci manžela!

Ani toho psa, jako to dělá spousta bezdětných párů, jsme si nepořídili. Představa, že se musíme o někoho starat, nám byla naprosto cizí. Kamarádky kolem mě začaly rodit první, druhé dítě a já pořád nic. Řeči rodičů a známých, kteří si nedokázali odpustit dotěrnou otázku: tak co, kdy do toho praštíte, kdy budou děti, jsme pouštěli jedním uchem tam a druhým ven.Jenže pak to přišlo. Jakoby mě nějaká čarodějnice plodnosti očarovala. Najednou jsem dítě chtěla. Bylo mi 39 let a já cítila, že už nechci na nic čekat. Byla jsem ze svého "prozření" nadšená. Když jsem ale večer po dobré večeři a sklence vína řekla Kamilovi, že se ozvaly mé biologické hodiny a já toužím mít miminko, málem tu sklenku upustil."Ty ses snad zbláznila, co ti chybí? To tě zblbla tvoje matka. Doma se s dědkem nudí, tak chce vnouče!"

Teď a nebo nikdy!

Týden jsme spolu nemluvili. Nad každým děťátkem jsem se na ulici rozplývala, až si jejich matky musely myslet, že jsem úchylná.Po týdnu tiché domácnosti jsem manželovi řekla, že na mém rozhodnutí mít dítě se nic nemění a že bych si s ním o tom ráda promluvila. Ať mi aspoň řekne důvody, proč ho nechce. Jenže on mlčel jak zařezaný.Po deseti minutách mého monologu na téma "chci dítě, udělej mi ho hned teď" mi řekl, že to nechápe, vždyť je nám spolu dobře, tak proč to měnit. S dítětem přijdou do života jen samé starosti. Marně jsem ho přesvědčovala, že naopak přijde radost a láska.Druhý den jsem si sbalila nejnutnější věci a odešla k mamince. Ta mi řekla, abych si načas od manžela odpočinula, že to musí strávit a určitě mu dojde, že mám pravdu.

Bylo mi jedno s kým

Po Kamilovi se mi stýskalo, občas jsme si zavolali, zašli na večeři a do kina, ale dítě bylo pořád mezi námi, i když jsme se tomuhle tématu vyhýbali.A pak se vše změnilo. S kamarádkou jsem byla oslavovat její narozeniny a potkala Tomáše. Trocha vína stačila a já se zamilovala. Začali jsme spolu randit, on je sám, rozvedený, platí alimenty na dítě. Toužil po dalším dítěti.Bude mu taky čtyřicet a prý má nejvyšší čas, aby si ho ještě ve zdraví užil. Když jsem mu odvyprávěla své trápení s manželem, navrhl, že si dítě uděláme spolu. A já souhlasila.

Proč náhle ta změna?

Chodili jsme spolu čtyři měsíce já manželovi řekla, že odcházím od maminky a stěhuji se ke kamarádce, která má velký byt a je sama.Ve skutečnosti jsem se zabydlela u Tomáše. A otěhotněla. Řekla jsem Kamilovi, že mám přítele, se kterým čekám dítě a chci se rozvést. Od toho dne mi manžel denně volá, přemlouvá, ať se k němu vrátím, že beze mě nemůže být, prý mu nevadí, že čekám dítě s jiným.Klidně ho vychová, dá mu své jméno, bude pro něj skvělým tátou. Tomášovi tohle všechno tajím. Je to hrozná situace, nejraději bych běžela domů za svým mužem. Pořád ho miluji, jenže čekám dítě s člověkem, který je nadšením bez sebe a na dítě se moc těší. Je to slušný a milý chlap, nezaslouží si, abych ho zradila. Ale nemiluji ho. Nespím a přemýšlím, jak z té zapeklité situace ven. Proč se manžel nevzpamatoval dříve?

Petra (39), Opavsko.

reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden

reklama