O jakou svobodu tady jde, co se tím myslí? Zkuste si sami odpovědět: Jak moc se cítíte ve vztahu závislí na tom druhém? Kolik svobody mu dopřáváte? Dětem? Sobě?
Každý z nás potřebuje čas od času svůj prostor. Možnost užít si určitý časový úsek jenom sami pro sebe, a to bez ohledu na to, kolik nám je let. Svůj čas potřebují děti, dospívající, dospělí i senioři.
Když bouchnou saze
V partnerských vztazích je to jedna ze zásadních věcí, které, když se dlouhodobě nedodržují, přinášejí poměrně nepříjemné situace. Většinou, v jednom z páru „bouchnou saze“. Žena běhá mezi prací, dětmi, rodiči, starostí o domácnost a na sebe, svůj vlastní prostor, tak nějak zapomíná. Říkají si, že jde jen o přechodné období, než děti trochu povyrostou. Pak ale zjistí, že už toho mají dost a chtějí od muže odejít, nebo v něm vidí viníka toho, jak vyčerpané jsou. Netrápí to jenom ženy. I muži, kteří ráno vstanou, odejdou do práce, cestou domů vyzvednou balík na poště, děti z kroužků a doma na ně čeká žena, která je zaměstná hlídáním dětí, aby mohla dodělat večeři. Po čase vybouchne. Zdá se mu, že je nedoceněný a že se žena na něj věčně mračí.
Pravidlo dvou hodin
Takové páry se pak dostávají do velkého napětí. Oba jsou na sebe velmi naštvaní, jeden druhého viní z nedostatku prostoru pro sebe samého. Na vině je nedostatek vlastní „svobody“. Co s tím? Osvědčilo se pravidlo dvou hodin. Oč jde? Každý ze členů rodiny by měl mít minimálně týdně pro sebe alespoň 2 hodiny. Zda je využije k procházce v lese, cvičení, čtení, kávě s kámoškou, pivu s kamarádem… to už je na každém. Svůj prostor by měly mít i děti, na to nezapomínejte. Když budete tento krátký čas jeden bez druhého, získáte nové zážitky, vjemy, budete si mít o čem povídat, na co navázat, a hlavně vy sami budete mít lepší náladu ze seberealizace.
