Káča a princ Radovan. Lásku poznamenala tragédie

EVA KLEPÁČOVÁ (†79) a JOSEF ZÍMA (83) spolu chodili od dob studií na DAMU.

Zůstali spolu po celý život, i přes vše zlé, co je potkalo. Historie jejich velké lásky je dojemná, vlastně až smutná. Všechno začalo jako jedna velká romantická pohádka. Poprvé se budoucí manželé Eva Klepáčová (†79) a Josef Zíma (83) setkali v kavárně Hybernia.

Dívce bylo pouhých šestnáct a mladíčka, staršího jen o rok, okouzlila na první pohled. Všechno má svůj čas. Podruhé se setkali v době, kdy talentovaná Eva dorazila na přijímací zkoušky na DAMU, kterou Josef Zíma už navštěvoval.

A jako zástupce studentů seděl v přijímací komisi. Div že mu nevypadly oči, když krásnou Evu znovu spatřil. Chodit spolu začali hned za studií. A když se Zíma těšil ze slávy, kterou mu přinesla postava dobrotivého Radovana, byla už i Klepáčová oblíbenou hvězdou.

Proslavila ji role Káči v pohádce Jana Drdy Hrátky s čertem. Svatba se konala v srpnu roku 1958. Vše působilo jako dokonalá idyla. Nevěsta v té době zrovna natáčela film režiséra Bořivoje Zemana Slečna od vody, kde hrála dělnici Helenu.

Za svědka jí šel sám pan režisér, ženich si vybral za svědka hereckého kolegu Lubomíra Kostelku. S organizací svatby pomáhal celý filmový štáb. Jako svatební dar nechali nevěstě Evě Klepáčové ušít šaty podle těch, v nichž hrála Helenu.

Hrátky s čertem_CT02

V kostele na varhany zahrál kamarád Jiří Malásek a všechno se zdálo tak krásné, tak zalité sluncem... Pro Evu Klepáčovou byl rok 1958 šťastný. Vdala se za životní lásku, nastoupila do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, natáčela film Slečna od vody.

Co víc si mohla přát? Pocházela z Prahy, stejně jako její manžel, jehož oba rodiče byli učitelé původem z jihočeských vesniček. Tatínek jednu dobu dokonce řediteloval. Zímovi doufali, že synek bude kráčet v jejich stopách, ale Pepíčkovy školní výsledky hovořily jinou řečí.

Na gymnáziu málem propadl z matematiky a deskriptivy, v hudební výchově a zpěvu exceloval. Už tehdy toužil dostat se na DAMU. Zkoušky udělal tajně u profesora Miloše Nedbala a rodiče postavil před hotovou věc.

První angažmá získal v Benešově u Prahy, odkud odešel v roce 1955 vykonávat základní vojenskou službu. Dalším jeho působištěm se stalo Divadlo satiry, kulturních stánků ostatně vystřídal daleko víc, než bylo v té době obvyklé.

Jeho hlavním stanem se stalo pražské Komorní divadlo, kde hrál i zpíval. Hostoval Na Fidlovačce, v Hudebním divadle v Karlíně, ba i v Plzni. Také Josefa Zímu zastihl konec padesátých let minulého století na vrcholu životního štěstí.

1733133_VLEVO_RAMECEK300DPI

V roce 1959 měla premiéru pohádka Princezna se zlatou hvězdou a on se jakožto princ Radovan stal přes noc idolem všech dívek. Žádostem o podpis rád vyhověl – a že jich nebylo málo! Vzpomíná i na trapný okamžik, kdy si jeho příznivkyně přišly pro autogram ve chvíli, kdy byl zavřený na toaletě, a přesto je tento choulostivý fakt neodradil.

Bližší seznámení s fanynkami ovšem striktně odmítal – měl totiž doma milovanou ženu, která mu během natáčení slavné pohádky porodila dceru Zuzanku (56). K tomu se váže humorná historka. Scéna, kdy si princ Radovan s Marií Kyselkovou neboli princeznou Ladou vyměňují prstýnky a dochází k prvnímu sblížení, má jedno tajemství.

Den před tímto natáčením se Zímovi narodila dcera. Nespal ani minutu. Maskéři s ním měli plné ruce práce. A hlas měl "princ Radovan" o oktávu níž. Aby ne, když celou noc pil. Je poněkud legrační, že ve chvíli, kdy zamilovaně pěl: "Prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani.

.." mu patrně v krvi ještě koloval zbytkový alkohol. S úsměvem vzpomíná i na to, že s mečem dvakrát zacházet neuměl, a tak se omylem sekl do kolena. A představitelka princezny, Marie Kyselková, měla zase od každodenního nalepování zlaté hvězdičky rozsáhlý ekzém a mokvavou ránu.

Josef Zíma se škatulky prince Radovana jakživ nezbavil. Se smíchem říká, že je to jeho prokletí. Za film mu byl vyplacen honorář ve výši 550 korun. Na přelomu padesátých a šedesátých let byl Josef Zíma idolem žen, ale měl rád jen tu jedinou, tu svoji.

Manželství v tu dobu bohužel poznamenala tragická autonehoda, kterou Zíma zavinil. Stačil jediný zlomek sekundy, a život mladé dvojice zahalil černý mrak, který navždy poznamenal jejich osud – a nejen jejich.

V Praze bejvavalo blaze CT300DPI

Byla to cesta, jakých předtím už zpěvák zažil mnoho. S kolegy jeli zazpívat na estrádu do Strakonic, a když se vraceli zpět do Prahy, došlo k tragédii. Auto řídil Josef Zíma, unavený tak, že podlehl nebezpečnému mikrospánku.

On a další žena byli zraněni lehce. Šansoniérka Judita Čeřovská přišla o ledvinu a rok neopustila nemocnici. Musela se znovu učit chodit a následky nehody si s sebou nesla po celý život. Na sedadle vedle řidiče seděl režisér Jiří Jungwirth (†38), otec tří dětí, který autonehodu nepřežil.

Josef Zíma dostal tříletý podmíněný trest, zákaz řízení a povinnost uhradit škody a léčebné výdaje. Tři roky mu sráželi dvě třetiny platu. Za chvilku nepozornosti tvrdě zaplatil. Soudní rozsudek však zdaleka nebyl to nejhorší.

Když se o tragédii dozvěděla Eva, zhroutil se jí celý svět – a pokusila se o sebevraždu skokem z okna. Přežila, ale dlouho nebylo jisté, zda bude chodit. Dcera tehdy byla ještě miminko, spekulovalo se, zda za zoufalým činem nestála i laktační psychóza, nemoc novopečených matek.

Spíš se však jednalo o maniodepresivitu, která se u herečky v pozdější době dramaticky rozvinula. Nesmírně těžké období po tragédii Zíma přestál se zaťatými zuby, ale se ctí. Manželce po pokusu o sebevraždu zůstaly naštěstí jen jizvy, invalidnímu vozíku naštěstí unikla.

Manželství to bylo spokojené, oba milovali svou práci v divadle, což "Pepíček" považoval za velikou výhodu. Neuměl si představit, že by chodil po večerech hrát a jeho polovička na něho smutně čekávala, háčkovala a předhazovala mu svou osamělost.

original

S humorem vzpomínal i na společné dabování Mrazíka. Ve scéně, kde Ivan volá na Nastěnku na břehu potůčku, Zíma omylem zavolal: "Nááástěnko!" místo Nastěnko. Vysvětlil to tak, že v té době bylo všude plno nástěnek, vyzývajících k boji za mír či okopávání brambor, a tak se přeřekl.

Režisér to tam nechal. Vedle hraní se Zíma zapsal výrazným písmem do historie české dechovky, vzpomeňme na pořad U muziky či Sejdeme se Na Vlachovce. Evě Klepáčové zas věnovalo prezidium Herecké asociace cenu za celoživotní mistrovství v dabingu.

V Realistickém, později Švandově divadle strávila více než třicet let. Na sklonku života nemohla chodit, trpěla silným astmatem, maniodeopresivita propukla naplno. Po dlouhou dobu nemoci se o ni manžel vzorně staral.

Když zemřela, ocitl se na dně. Jeho žal zmírnilo narození pravnuků. Tehdy přiznal, že zas cítí radost.

reklama
reklama

Komentáře