Naslouchal svému ďáblíkovi, který mu našeptával, aby všeho nechal a honem utíkal do hospody. 

Tatínek byl strojvedoucí a malý Karel pochopitelně toužil dělat, až vyroste, totéž, anebo pracovat v zemědělství – tam zas působili strýcové. Nikdy nezapomněl, jak ho táta občas za odměnu nechal přikládat do kotle. Otec mu však přání dát se k železničářům rozmluvil, chtěl, aby synek studoval. Ten mu to splnil, ale vlaky později potřeboval alespoň k relaxaci.

Jezdil třeba Posázavským pacifikem jen tak, tam a zpátky, pro klid duše. Psal tak dobře na stroji, že dostal nabídku dělat písaře v prezidentské kanceláři, což s díky odmítl. Hrál i výborně na klavír a další hudební nástroje, na flétnu, saxofon či kytaru. Renesanční člověk. Takový byl vynikající herec Karel Augusta.