Hvězda české hudební scény šedesátých a sedmdesátých let neměla jednoduchý život. I přes nesčetná utrpení byl Karel Hála veselým a příjemným společníkem.
Měl neobyčejně tvrdé dětství. Od čtrnácti let byl sirotek a nebýt jeho starší sestry Reginy, česká kultura by přišla o jeho nezaměnitelný hlas. V roce 1942 Němci popravili tatínka Karla Hálu (†74) za odbojovou činnost. Popravili ho na střelnici v Kobylisích. Malému Karlovi bylo teprve devět let. Bohužel, později přišel i o maminku, kterou ke konci války odvezli do koncentračního tábora. Moc toho o té temné době nevěděl, vše se před ním tajilo, aby nikde nemluvil. Rodině nastaly strašlivé časy. Sestra se o Karla starala od jeho jedenácti let.
Stál u zrodu divadla
Po osvobození se matka vrátila, ale byla nemocná a zemřela v roce 1947. Vzpomínky na tu dobu začal zpěvák třídit těsně před smrtí, jako by chtěl touto cestou dodatečně poděkovat starší sestře Regině, bez níž by se dospělosti nedožil. Jednou z největších hvězd české hudební scény byl Karel Hála především v 60. a 70. letech. Vystudoval konzervatoř, mihl se v operetě, v polovině 60. let patřil ke zpěvákům, kteří formovali pražská „divadla malých forem“, v jeho případě konkrétně Apollo a Rokoko. Karel Hála si vzhledem ke své úspěšnosti a proslulosti, zpíval totiž s orchestrem Gustava Broma (†74), orchestry Českého rozhlasu i Československé televize, mohl dovolit v roce 1972 odejít na volnou nohu. Jako jeden z prvních měl svobodné povolání a šlo mu to k duhu.
Dvě dívky v pokoji
Miloval svobodu a volnost, v první řadě však miloval ženy. Fanynky z něho byly celé pryč, mohl si vybírat jako málokterý muž. Mimo jiné se o něm vyprávělo, že si jednou do hotelového pokoje přivedl před koncertem slečnu a řekl, ať tam na něj zatím počká. Když dozpíval, potkal jinou dívku, kterou si do pokoje odvedl rovněž. Byl totiž přepracovaný a roztržitý, v důsledku čehož zapomněl, že v hotelu na něj jiná mladá žena už několik hodin trpělivě čeká. Ženy okouzloval nejen svou statnou postavou, ale také sametovým zpěvem. Bezpečně vyzpíval dvě oktávy a říkali mu král swingu. Humorných příhod s Hálou v hlavní roli se vyprávělo bezpočet. Stejně jako ostatní českoslovenští umělci, jezdil i on koncertovat do Sovětského svazu.
Veselé historky
Svou nápadnou hlavou bez vlasů tam vždy spolehlivě na ulicích vzbudil velký rozruch. Jeden z Rusů se ho před koncertem zeptal: „U vás taky?“ Hála netušil, o co se jedná. Až později se dozvěděl, že v Sovětském svazu stříhají opilce před propuštěním ze záchytky dohola.Měl neuvěřitelnou spoustu kamarádů v uměleckém světě. I díky tomu se často objevoval v epizodních filmových rolích. Hrál v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, Světácích, Nebeských jezdcích i Noci na Karlštejně.
Jdu pro rohlíky!
Jak s humorem tvrdil, jeho životní rolí byly asi tři minuty v Nebeských jezdcích, kde hrál uhořelého pilota. Uměl žít, k čemuž v jeho pojetí patřil také alkohol. S jeho pomocí se stával navýsost zábavným společníkem, nikdy však nedovolil, aby nadměrná konzumace ohrozila jeho koncerty. Říkalo se o něm, že má velké srdce, což také názorně předvedl tím, že se mu do něj vešlo pět manželek. Z druhého manželství měl dvě dcery, ze čtvrtého jednu. Dcery se s ním však nestýkaly, nedokázaly mu totiž odpustit, že od nich odešel. Ostatně vždy prý hledal záminky, jak zmizet z bytu. Šel třeba pro rohlíky a vrátil se opilý až za mnoho hodin.
Intenzivní život
Oslavy pětasedmdesátých narozenin se však už nedožil, zemřel náhle v létě roku 2008 v pražské Nemocnici Na Homolce, kam byl přepraven vrtulníkem kvůli prasklé výduti břišní aorty. O své těžké nemoci do poslední chvíle neměl ani ponětí a navzdory hromadám cigaret a potokům alkoholu nikdy netrpěl zdravotními problémy. Jeho přátelé si myslí, že svůj odchod urychlil náročným životním stylem.
.
