Fešák Hubert, pohádkový Lucifer z legendárního snímku S čerty nejsou žerty, tatínek Popper ze Smrti krásných srnců. Principál nejúspěšnějšího pražského soukromého divadla. Asi není u nás člověka, který by neznal charismatického Karla Heřmánka (70). Rodilý Pražan vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění, delší dobu působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Na konci sedmdesátých let zakotvil v pražském Divadle Na zábradlí, na začátku devadesátých let založil Divadlo Bez zábradlí a dokázal tak, že je nejen neobyčejně talentovaným hercem, nýbrž i nesmírně zdatným podnikatelem. Zároveň má nervy ze železa, protože s grantovou komisí pražského magistrátu si už zažil leccos. Principál dokonce hovoří o téměř až likvidačním přístupu komise k jeho milovanému divadlu. Ani na okamžik však nelituje, že se do tohoto náročného podniku pustil. „Jenom už z těch překážek cítím velkou únavu,“ dodává zarmouceně. Na jevišti ho prý naštěstí veškeré rozčarování vždy spolehlivě přejde, je to pro něj nejlepší odreagování. Ženy mu vždy padaly k nohám, vzpomeňme třeba na dávno už zapomenutý románek s Vilmou Cibulkovou (55). Když Heřmánek zářil coby ústřední hvězda Divadla Na zábradlí, právě ona zde hostovala, ještě za studentských let. Měla za sebou románek s ženatým režisérem Petrem Kracikem (60), jemuž utekla do náruče dalšího ženatého muže, neodolatelného Heřmánka. Tomu se nakonec rozpadlo první manželství, do kterého patřily i dvě dcery.