Půvabná herečka s osobitým kouzlem, svérázným humorem a velkým talentem, tak to byla Karolína Slunéčková. Dáma v klobouku, která se raději řídila intuicí a srdcem. Rodačka z Kladna, původně Olga Sluníčková byla opravdovým sluníčkem a zářila i pod uměleckým jménem. Měla milující rodiče, ale její dětství příliš šťastné nebylo. Přestěhovali se totiž do Sudet a v těžké válečné době neměli možnost odejít z území obsazovaného Němci. Rodiče měli v pohraničí hospodu a z toho důvodu musela dívka navštěvovat německou školu, kde příliš radostí nezažívala.
Publikum jí leželo u nohou
Unikala si za svým snem do biografu, který vzbudil její touhu stát se herečkou. Ve dvanácti letech začala chodit do baletu a rodiče se neustále přesvědčovali o tom, že má komediální talent. Neváhali a poslali ji studovat herectví do Českých Budějovic. Na odchod na studia nikdy nezapomněla. Do svého deníčku si v ten den zaznamenala: „Vyrukovala jsem s dvěma velkými kufry, v jednom peřiny, v druhém šaty a zbytečnosti, které jsem nikdy k ničemu nepotřebovala. Měla jsem na sobě kostkovaný kostýmek, žluté tričko, strašně dlouhou sukni, malý kufřík, v něm jídlo, pletení, knihu a kabelku.“ Za několik let se stala jednou z nejoblíbenějších hereček vinohradského divadla v Praze a kolegové i obdivovatelé se nikdy nenabažili pohledu na ni.
Divadlo především
Na jevišti okouzlovala mimořádným půvabem a z jejích štíhlých nožek diváci nemohli spustit oči. Nikdy neměla štěstí na velké a výrazné filmové role, přesto byla prostě nenapodobitelná. Mnohem větší pozornosti se jí dostávalo v divadle. Vždy byla dokonale připravená, její projev byl naprosto přirozený a její instinkt, kterému věřila více než rozumu, ji provázel každou její rolí. Byla velice krásná a vtipná a muži obdivovaná, ale po jejím boku se pánové nestřídali, jako u jiných kolegyň.
Nikdy nepodlehla svodům
Často v rozhovorech přiznávala, že občas nedokázala svůj temperament krotit a dostávala se tak do svízelných situací. Byla známá i svou přímostí, bez okolků vždy každému řekla, co si myslí a občas na to i doplatila. Mnoho mužů ji zahrnovalo svojí pozorností, náklonností, touhami i dárky, ale ona měla oči jen pro svého manžela, kolegu Rudolfa Vodrážku (†68). Bylo docela složité vysvětlovat potenciálním nápadníkům, že o ně nemá zájem. Jako jedna z mála hereček skutečně odolala všem rafinovaným svodům, za kterými stáli muži. Po celý svůj život byla věrnou manželkou a vstřícnou matkou jedinému synovi Rudolfovi (58). Některé ženy se snaží chovat jako dámy, ale nejsou jimi – to Karolína Slunéčková se jako dáma narodila. Uměla se pohybovat s takovou grácií a jiskrou v těle, že když šla po chodníku, dokázala zastínit ostatní ženy, a to především díky svým extravagantním kloboukům. Milovala módu a naprosto propadla nakupování šátků a také botiček, byla to její vášeň. V čase, kdy byla na chalupě ve Lnářích na Plzeňsku, bývala stejně půvabná, i když kostýmek vyměnila za montérky a šátek a byla celá od hlíny.
Nepřipouštěla si starosti
Přátelé se shodovali, že její přirozené kouzlo prý pramenilo z toho, že si v životě nepřipouštěla žádné starosti, až na jednu. Byla silná kuřačka, a i když cigaretu dokázala držet tak elegantně a svůdně, že jí přidávala na její smyslnosti, věděla, že ji možná zabíjí. Měla strach z rakoviny, protože na ni předčasně zemřel její tatínek. Když na rakovinu plic zemřela její blízká přítelkyně, začal se strach stupňovat a neblahá předtucha přibližovat. Bylo otázkou času, kdy ji zákeřná nemoc najde a ukončí předčasně její život. Jaká škoda, elegantní dáma nás mohla okouzlovat ještě několik desetiletí.
.
