Po bolestném rozvodu jsem byla dlouhé roky sama. Velmi mě samota trápila, ale nedokázala jsem v sobě překonat strach z dalšího zklamání. Z bludného kruhu obav mě nakonec vysvobodily karty.
Myslela jsem si, že máme šťastné manželství. Jenže, jak se později ukázalo, všechno byla zjevně jen má iluze. Svého muže jsem milovala i po letech našeho společného života a nikdy by mě nenapadlo, že jednou přijde den, kdy ho budu z duše nenávidět a doufat, že navždy zmizí z mého života. Ale jak se říká, člověk míní, život mění.
Dělal ze mě hlupáka
Nebyli jsem na tom finančně moc dobře. Manžel mi tvrdil, že jejich firmu postihla nějaká krize, a tak hromadně propouštějí zaměstnance. A těm, kteří zůstali, že rapidně snížili plat. Neměla jsem důvod mu nevěřit. Byl si navíc jistý, že je to jen přechodné. Našel si proto na nějaký čas ještě brigádu, abychom poplatili, co jsme museli. Až později jsem se ale dozvěděla, že nic z toho, co mi tvrdil, nebyla pravda a že si všechno vymyslel jen proto, aby mohl chodit za jinou ženou. Tou byla jeho o dvacet let mladší sekretářka. Nutila ho prý, aby mě opustil, on jí ale namluvil, že jsem na smrt nemocná a že to zatím nejde.
Balíček karet mi upadl
Byla jsem zoufalá a ponížená. Nechápala jsem, proč to udělal. Neměli jsme žádné problémy, nehádali se… Manžela jsem vyhodila a záhy požádala o rozvod. Následujících zhruba deset let jsem se vyrovnávala s tím, co mi provedl. Vinu jsem dávala hlavně sobě a trestala se ubíjející samotou. Nová láska by možná mé trápení vyřešila, já však neměla odvahu se někomu znovu otevřít. Naštěstí jsem ale cestou do práce vrazila do zvláštní dámy. Jak jsem byla zamyšlená, nedívala jsem se na cestu a ramenem strčila do postarší paní, která stála na zastávce. Z ruky jí vypadl podivný balíček čehosi zabaleného v sametové vínově červené látce. Ukázalo, že se jedná o věštecké karty.
Ukončila mou samotu
Jak jsem se tak zběsile omlouvala a sbírala popadané věci, vzala mě ta žena za ruku, v níž jsem držela jednu z karet. Sevřela ji v dlaních a já cítila, jak mě polilo příjemné teplo. Potom kartu otočila a řekla mi, že mě čeká velká láska. A že přijde už brzy. Usmála jsem se a poděkovala. Posbírala zbylé karty a pospíchala pryč. Až v kanceláři mi pořádně došlo, co ta dáma povídala. Ale nebyl čas moc přemýšlet, protože akorát vcházel můj nadřízený a vedl s sebou nějakého muže. Byl to Josef, nový účetní. A jak se později ukázalo, také můj nový životní partner.
Milena B. (69), Praha
