Mé vzpomínky z dětství jsou šťastné. Až na jednu, kterou se snažím vytěsnit z hlavy. Do teď mi tento zážitek nahání husí kůži. Každou noc mě totiž budil duch, který chodil spát na spodní palandu pode mnou!
Bydlení se starší sestrou v jednom pokoji jsem měla jako dítě velmi ráda. Jako holčička jsem v ní měla vzor. Spolubydlení v maličkém pokojíčku bylo pro mě ctí a výhrou. Když se sestra dostávala do pubertálních let, začala si žádat soukromí a ani se jí nedivím.
Žít s mladší sestrou, když člověk dospívá, není žádná výhra. Prostě chtěla mít svůj klid a samotu. A tak si sestra vydupala vlastní, o poznání prostornější pokoj a mě nechala samotnou v tom malém.
Ustlal si na spodní palandě
Zbyla mi po ní palanda. Konečně jsem mohla spát nahoře. Na to jsem se nejvíc těšila a ihned se tam zabydlela. Konečně je celá moje, pomyslela jsem si. Nicméně, to jsem netušila, že tomu tak ani nadále nebude. První noc byla zvláštní. Šla jsem spát jako vždycky. Tentokrát ale už na horní část postele. Usnula jsem jako vždy, rychle a bez problému.
Až v průběhu noci mě probudil skřípot dveří. Někdo pootevřel dveře, zdálo se jakoby v nich stál. Pak jsem uslyšela, jak se někdo rozhodl, že vkráčí dál. Zavřel za sebou dveře. To bude určitě ségra, probliklo mi hlavou. Zavřela oči a jen poslouchala, jak se kroky blíží k spodní části postele a jak uléhá na naši starou matraci s pružinou.
„Ale já za tebou nešla!“
Když jsem se ráno probudila, postel byla prázdná. Vyběhla jsem na snídani, kde byli jen rodiče. Sestru jsem nezahlédla. „Kde je Ája?“ zeptala jsem se dětským zvídavým hláskem. „Ještě spí, zlatíčko,“ odpověděla mi mamka. Podivila jsem se, proč nezůstala spát u mě. Jakmile sestra přišla do kuchyně, hned jsem se jí na to ptala.
Začaly jsme se dohadovat. Tvrdila mi, že v mém pokoji v noci vůbec nebyla. Jenže já vím, že někdo ke mně spát přišel! Další noc jsem zase usnula ani nevím jak. To jsem ale netušila, že se zážitek z předchozí noci bude opakovat.
Stejně jako předtím, mě probudilo zavrzání dveří. Zvědavě jsem se otočila tím směrem na bok. Konečně jsem mohla sestru načapat! Přes škvírku dřevěného palandového zábradlíčka jsem sledovala, co se děje.
Postava z jiného světa
Tento moment už asi nikdy nedostanu z hlavy. Nestála tam ani sestra a ani jeden z mých rodičů. Stál tam někdo úplně jiný. Zornice se mi rozšířily a slyšela jsem šílený tlukot svého srdce. Uviděla jsem hrbenou starou paní, šedivé dlouhé vlasy jí sahaly až po lopatky. Měla na sobě starobylou košilku, jakou jsem znala z historických filmů.
Její výraz byl kamenný a snad bezduchý. Nebyla z tohoto světa, pohled měla jak mrtvola. Její oči byly vytřeštěné a uhrančivé. Těžce sedla na pružinovou matraci. Slyšela jsem její výdechy. Neměla jsem sílu se ani pohnout.
Ulehla a já jako bych cítila, jak se dívá přímo na mě. Hypnotizovala horní část palandy. Bylo to děsivé, pravá noční můra. Nezamhouřila jsem oka až do svítání. Světlo mě uklidňovalo.
Sestra se mi svěřila
Každou noc jsem doufala, že se neznámá nevrátí. Bohužel marně. Noc co noc mě duch staré ženy děsil. Byla jsem vyřízená a vyčerpaná. Žila jsem jen z naděje, že mě někdy nechají rodiče spát u sebe. Ale to se stávalo málokdy.
Dokonce později jsem si, ač nerada, zvykla na její přítomnost. Mé vysvobození přišlo ve chvíli, kdy rodiče rozhodli, že se přestěhujeme do prostornějšího bytu.
Nikdy jsem o tom nedokázala nikomu říct. Až jednou v dospělosti se mi sestra svěřila s děsivou vzpomínkou z dětství.
Když spávala na horní části palandy, několikrát ji probudilo vrzání dveří. Přes malou škvírku mezi zábranou palandy pohlédla ke dveřím. Vídávala starou ženu, jak se na nás ve dveří dívá...
Nora L. (43), Praha
