Na první rande mě ten můj mlčenlivý doktor pozval přímo před zraky pacienta. Zaskočil mě, ale odmítnout jsem prostě nedokázala.
Po škole jsem nastoupila coby zdravotní sestřička, nebo řekněme zubní asistentka, v ordinaci postarší paní zubařky. Skvěle jsme si rozuměly, ale rozloučit jsme se musely už po pár měsících, když jsem odcházela na mateřskou. To jsem ještě nevěděla, jak se mi ta „dovolená“ protáhne.
S mým prvním mužem se nám s odstupem pouhého roku narodily dvě děti, holčičky. Naše manželství ale záhy začalo dostávat trhliny a brzy jsme se rozváděli. S výchovou dětí mi pomohli rodiče, a tak jsem se mohla zase vrátit do práce.
Nový doktor
Ovšem za tu dobu na mateřské se toho v ordinaci dost změnilo. V prvé řadě to, že paní zubařka odešla do důchodu a místo ní nastoupil mladý, cizí doktor. A já jsem jen doufala, že i s ním budu dobře vycházet. Už první den se ale ukázal jako morous.
Chtěla jsem se s ním lépe seznámit, popovídat si o chodu ordinace, on mi ale jen podal ruku a řekl: „Těší mě. Dejte se do práce!“ Za celý den jsme spolu neprohodili slovo, tedy, když nepočítám pracovní výrazy spojené s pacienty.
Každou mou osobnější otázku či poznámku odbyl zatvrzelým mlčením, a tak to bylo den co den. Po pár týdnech už jsem si na jeho ignoraci zvykla. Já jsem byla ale odjakživa hovorný člověk, a tak jsem se rozhodla, že na tom nebudu nic měnit.
Překvapil
Vyprávěla jsem mu o všem, o svých dcerách nebo jen o počasí. Neodpovídal, zato pacienti ano, tedy alespon přikyvovali hlavou. Nikdy nezapomenu na to, když přišel chlapec s ošklivým kazem na horní šestce.
„Co děláte o víkendu?“ zeptal se mě zničehonic, mezitím, co se snažil nebohému chlapci odvrtat zkažený zub. „Chci vzít dcery na výlet,“ odpověděla jsem zaskočeně. Ani se na mě nepodíval a pokračoval dál. „Mohli bychom jet společně, vyzvednu vás autem, co vy na to?“ zeptal se. „Proč ne,“ odvětila jsem.
Tak jsme si tam nad rozvrtanou šestkou domluvili první rande. Bylo to úsměvné. Pan doktor, Jirka, byl i mimo ordinaci spíše mlčenlivý, na rozdíl ode mne a mých dcer. Společně nám to ale paradoxně krásně ladilo.
A tak jsme se po čase rozhodli sladit to k dokonalosti – svatbou a společným potomkem, kterým se stala další dcera. Tak má doma pan doktor kolem sebe samé krásné ženské a prý nemůže být šťastnější. Tedy, tak to alespoň dojatě říká, když promluví. A já jeho pocity naprosto sdílím. Jsem šťastná a stále zamilovaná.
Pavlína (53), severní Čechy
