Kolegu jsem začarovala

Kdo by si nepřál mít dobrou a slušně placenou práci? Já ji měla a chtěl mě o ni připravit můj kolega. Tak jsem ho začarovala a měla klid!

Dlouhé roky jsem pracovala jako provozní v jednom menším závodě. Potom ho koupil nový majitel a my, dlouholetí zaměstnanci, se začali bát o místo. „Určitě nás vyhodí, Kačko,“ vzlykala moje nejlepší kamarádka, dlouholetá kolegyně Olga a hned na mě vychrlila nejnovější drby: „Koupil to tu takovej mladej kluk, určitě to jen rozkrade a my dostaneme padáka! Už to prý udělal několikrát. Jezdí v nejnovějším BMW a na každém prstu má nějakou luxusní kočku.“

Bála jsem se o místo

Z těch zpráv mi nebylo nejlépe. V pětapadesáti si v malém městě hledat novou práci, nebylo lehké. A někam dojíždět se mi nechtělo. Proto moje radost neznala mezí, když se ukázalo, že žádné výpovědi nebudou.

Naopak. Náš skomírající podnik začal vzkvétat a platy rostly. Ani jsem nemohla takovému štěstí uvěřit. Samozřejmě, že všechno dobré má svoje velké ALE. Jak se podnik vzmáhal, začal nábor nových pracovníků a mně přibyl kolega. Na první pohled slušný a schopný chlap, na ten druhý pohled pořádný blbec. Pořád jen do mě šťoural.

Z legrace jsem čarovala

„Paní Kačenko, včera jste odešla o rovné tři minuty dřív, víte to?“ zeptal se mě a pokračoval: „Taky jsem si všimnul, že dost často soukromě telefonujete!“ Bohužel měl pravdu, moje mamka byla nemocná a já ji volala, zda je v pořádku.

Začala jsem se kolegy bát. Co když na mě bude donášet a já nakonec o to svoje místečko přijdu? Svěřila jsem se kamarádce, že už ani nemohu spát, jak se ho bojím. „Začaruj ho!“ poradila mi a já si myslela, že si ze mě dělá legraci.

„No vážně, jedna moje známá to udělal a měla klid!“ Ještě pořád jsem si myslela, že si dělá legraci, ale ona vytáhla papír a začala malovat.

Kolega si zlomil nohy

Měla jsem podle nákresu vyrobit malou hadrovou panenku, na ni přilepit pár vlasů toho kolegy a potom zapíchnout špendlík do srdce. Zdálo se mi to hrozné a zároveň směšné.

Ale udělala jsem to. Jen místo do srdce jsem zabodla špendlík do nohy. Druhý den volal kolega, že přijde do práce později. Prý si zvrtnul nohu a musí k lékaři! Byla jsem nadšená, že to funguje, ale on přišel mrzutý a choval se ještě hůř, než před tím.

Tak jsem se do toho čarování pustila poctivěji a špendlíkem jsem té panence propíchala pro jistotu obě nohy. A víte co? Druhý den volal, že uklouzl a má obě nohy zlomené. Je to ode mě ošklivé, já vím. Ale může být rád, že jsem mu ten špendlík nezapíchla někam jinam…

Kateřina Č.(56), Tachov

reklama
reklama

Komentáře