Kouzelná dcera mého manžela nás usmířila

Myslela jsem, že s ním už nedokážu v životě promluvit, všechny nás zklamal. Pak ale přišla ona. Holčička, která potřebovala mou pomoc…

Byla to pro mě rána, když mi po dvaceti letech manželství oznámil, že odchází. Neuměla jsem si představit život s někým jiným, protože byl mou první láskou, v životě jediným! Zřejmě na rozdíl od něj. Vyčetl mi, že se oženil brzy a ještě navíc musel. Zničila jsem mu prý život, a dál si po něm šlapat nenechá. Zamiloval se a půjde za hlasem svého srdce, a nikdo mu v tom nezabrání. Stála jsem jako opařená a nebyla schopná slova. Jak to řekneme dětem, špitla jsem. „Vždyť už jsou velcí. Syn pracuje a dcera bude maturovat. “ Na takové zprávy ale není nikdo dost dospělý a připravený. Prásknul dveřmi a odešel. Jen tak. Do noci, bez všeho, bez rozloučení, i těm dětem jsem to musela říct já. Ostatně jako vždy...

Byla mladší a krásnější

Vypadala nádherně, to se muselo nechat. A byla také mladší než já. Snad bych i pochopila, že se jí okouzlil, nemusel nás ale opustit a ještě být zlý. Přestal komunikovat s dětmi, s rodiči, nejevil zájem o společné přátele. Stali jsme se pro něj cizími lidmi, ba co hůře, lidmi, které nesnášel. Na ulici neváhal přejít na druhou stranu chodníku a otočit se zády. Se svou láskou si začali budovat hnízdečko a chystat rodinu. Brzy se jim narodila holčička. A ani ta jejich srdce neobměkčila. To, že ji neukázali mně, nebylo tak nepochopitelné. Ale že se nepřišli pochlubit babičce a dědečkovi? Vlastním rodičům, kteří mu nic neudělali, se dalo pochopit stěží. Pozitivní stránkou ale bylo, že jsem se díky této životní události s tchyní a tchánem sblížila. Odloučení došlo až tak daleko, že se můj muž s přítelkyní a dcerkou z města, kde jsme všichni žili, odstěhovali. Kam? To nikdo netušil. Karta se obrátila Nemohla jsem uvěřit uším, když jsem se tu žhavou novinu dozvěděla. Můj drahý bývalý se objevil u dveří svých rodičů. S ovázanou hlavou a sádrou na ruce.

Promrzlý a vyhladovělý.

Co se stalo? Zajímalo všechny. Realita byla víc než krutá a trest osudu strašlivý. Překrásná dívka a velká láska se ukázala být bývalou, údajně vyléčenou narkomankou. Dlouhé roky měla problémy se závislostí, a to tak velké, že skončila v léčebně. Tam se jí podařilo svůj problém zvládnout. Aspoň to si myslela. Jenže… je časté, že to člověk neustojí, a spadne do závislosti znovu. Což se také stalo. A dalším, mnohem těžším problémem, byla jejich maličká dcerka. Následkem dlouhodobého užívání drog se u ní záhy projevila těžká srdeční vada, kterou bylo třeba operovat. Jenže ouha! Nezodpovědná matka operaci odmítala. Ať už byl manžel jakýkoliv, k dětem se choval vždy starostlivě. Muselo tedy nutně dojít k těžkému střetu s velkými následky. O čemž svědčily mnohé šrámy a zlomenina. Ne že by snad byla přítelkyně tak silná a bojovná, to nikoliv. Stačila si ale do jejich společného bytu nastěhovat přítele nového.

Prarodiče už neměli sílu

Situaci bylo třeba řešit rychle. Tchyně rozpoutala válku, do které zatáhla úřady a policii, aby vnučce pomohla. Holčičku se podařilo převézt do Pražské nemocnice a operaci nakonec absolvovat. Odvezl ji samozřejmě můj bývalý manžel s tím, že následující den přijede holčičky maminka. Ale nestalo se tak ani za týden, ani za dva. Manžel setrvával u dcerky v nemocnici. Její skutečná matka nejevila žádný zájem ani ochotu, ba ani nezavolala, zda se operace podařila a jak se její jediné dítě cítí. Bylo třeba jet do Prahy a přivézt holčičce oblečení a finanční prostředky na úhradu ubytování bývalému manželovi.

Kdo se tohoto úkolu chopí?

Manželovi rodiče byli již staří a nemocní, a mně i dětem manžel tolik ublížil... Nakonec ale mateřský pud a laskavost ženy zvítězila. V tom jsme my, ženy, zkrátka zranitelné. Naše dospělá dcera tehdy řekla sama: „Mami, pomůžeme tátovi. A já aspoň konečně uvidím svou sestru!“ Zasloužila si lásku a rodinu Setkání jsme se báli všichni, i ten můj bývalý chlap. Napětí však pominulo rychle. Jeho dcera byla tak kouzelná, milá a úžasná, že si nás okamžitě získala. Nedalo se odolat jejímu úsměvu a radosti ze života, který z ní vyzařoval, i když absolvovala tak strašlivý lékařský zákrok. Byla miláčkem sestřiček i lékařů a rychle si získala i mě a mou dceru – svou sestru. Dokázala to, v co jsem nedoufala. Díky ní jsem se začala zase s tím lotrem bavit. Po tom všem, co provedl, najednou bylo všechno pryč. Tři strašlivé roky zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Z pražské nemocnice jsme odcházely v pohodě a dobré náladě, dokonce jsme vtipkovali a já nevěřila vlastním uším, když jsem bývalému řekla, že pro něj a malou, až ji pustí domů, přijedu autem. Všechno jsem vzala do svých rukou,. Vyřešila jsem úřady a nastěhovala si manžela i s jeho malou dcerkou zpátky do bytu. A aby dítě vyrůstalo ve spořádané rodině, naplánovali jsme svatbu. Vím, že se nemá dvakrát vstupovat do stejné řeky, ale já doufám, že si tuto životní zkušenost vzal manžel k srdci. A že i on si teď myslí, jako já po celý život, že jsme pro sebe ti praví a jediní!

Radka (56), Znojemsko .

reklama
reklama