Kouzelné pero po dědečkovi pomáhalo

Našla jsem je ve starém stole na půdě. Bylo úžasné! Dokonce psalo. Co ale víc? Přinášelo štěstí!

Bylo mi dvacet, když dědeček zemřel. Tehdy jsme se sjeli celá rodina, abychom pomohli vyklidit jeho domek na Vysočině.Milovala jsem půdy, a tak jsem se zašila sem. Půdy mají velké kouzlo a nádech jiného světa. A to já miluju. Velký starý dřevěný stůl s ornamenty stál až v samém koutě, zavalený krabicemi. Byly v něm jen samé papíry.Mezi nimi mě zaujalo pero. Úplně mě okouzlilo. Opatrně jsem ho doma vyčistila a když jsem je vyzkoušela, nemohla jsem uvěřit. Ono dokonce psalo! Úplně mi v rukou poskočilo, jako by ožilo.

Tančilo po papíře

Na ten konkurz jsem se přihlásila, i když jsem byla přesvědčená, že nemám šanci.Práci jsem ale nutně potřebovala a tahle by mě moc bavila. Šanci jsem měla minimální a známosti žádné. Pero po dědečkovi jsem si vzala sebou jako maskota pro štěstí. Nenapadlo by mě ani zdaleka, že by mi mohlo ten den pomoct.Dostala jsem chvíli na přípravu, posadila jsem se a přiložila pero k papíru. Rozjelo se úplně samo. Psalo a psalo. Až jsem zírala. Bylo to vůbec možné? Když mě zkoušeli, jen jsem četla z papíru. Byli velmi spokojení.Pak se ale začali ptát, a já se kupodivu nenechala zaskočit. Prostě jsem perlila, až jsem se divila sama sobě. Práci jsem dostala, a dodnes to považuji za zázrak. Musela jsem si pak ale udělat nějaké kurzy, a dodnes tu práci dělám a jsem šťastná.

Zázrak se opakoval

Pero po dědečkovi jsem odložila do skříně jako relikvii, která mi přinesla štěstí. A časem na něj zapomněla. Celé roky tam leželo – až vyroste můj syn a bude se chystat na přijímací zkoušky na vysokou školu.Ani nevím, jak na to pero tehdy přišel. Najednou ho měl v ruce a ptal se, odkud je. Řekla jsem, že je kouzelné a je po jeho pradědovi. Synovi se ta myšlenka zalíbila. Jestli je prý kouzelné, tak si ho vezme na zkoušku.Vyzkoušel, jestli pero píše, a s velkým elánem a optimismem vyrazil na pohovor. Stejně jako já, i on měl pocit, že to pero psalo po papíře samo. A navíc věci, které vůbec neznal a neuměl. S napětím jsme čekali na výsledek.Ukázalo se, že syn byl úspěšný stejně jako já. Dnes má vysokou školu za sebou, má skvělé povolání a před dvěma lety se mu narodila holčička. Kouzelné pero po dědečkovi jsem pečlivě ukryla na bezpečné místo.
Jednou přijde chvíle, kdy ho bude taky potřebovat.

Kamila (54), Příbram.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden