Ve věku 76 let v pátek v podvečer zemřela herečka Jana Šulcová. „Právě do hvězdného nebe odešla úžasná žena a naše maminka Jana Šulcová,“ uvedla na svém facebookovém profilu  její dcera Rozálie Víznerová. V 70. a 80. letech si Šulcová získala popularitu díky televizním seriálům Byl jednou jeden dům a My všichni školou povinní, výraznou úlohu dostala i v komedii S tebou mě baví svět.

Hrála v desítkách televizních filmů a seriálů, v devadesátých letech najednou zmizela. Přišla o životní lásku a zhroutila se. Jak sama říká, práskla řasami a chlapi ji milovali. Tak jednoduché to bylo. Odmalička toužila stát se herečkou.

Šulcová se narodila 12. února 1947 v Praze. Jako dítě chodila do Dismanova rozhlasového dětského souboru a na gymnáziu se svým spolužákem Vítězslavem Jandákem začala hrát divadlo. Vystudovala DAMU a ještě za studií se stala členkou Městských divadel pražských.

Hrávala loutkové divadlo pro děti z okolí, ve škole sklízela obdiv za recitování. Dětství jí ztrpčoval fakt, že měl otec milenku, ale matku neopustil, protože neměl kam jít. Uhýbal očima, dceru už nebral v neděli na procházku, byl jiný.

A Jana Šulcová (†76) si tehdy myslela, že asi moc zlobila a že je to celé její vina. Takové holčičky si podle ní pak v dospělosti vybírají partnery, u kterých předpokládají, že nic podobného ne­udělají. Jenže se stanou žebračkami o lásku.

Plnila si sen

Když otec v sedmapadesáti letech umíral, seděla týden u jeho postele. Před nemocnicí pak našla paní, která plakala a omlouvala se, že jí zničila dětství. Prosila, zda by nemohla dostat zpátky dopisy, které zesnulému milenci posílala.

Jela s budoucí herečkou až domů. Jana s matkou jí dopisy skutečně vrátily. Šulcová šla dál za svým snem o herectví. Okouzlovala oduševnělým půvabem.

V roce 1969 dokončila studium na DAMU. Největší příležitosti dostávala vedle divadla i v televizi, v osmdesátých letech šla z role do role a pyšnila se jedním oceněním za druhým.

Hned po škole získala angažmá v Městských divadlech pražských, kde strávila třiadvacet let. „Věci šly samy od sebe, byla jsem obdivovaná,“ podotýká se skromným dovětkem, že ten obdiv si možná ani tolik nezasloužila.

Nejšťastnější lidi

Měla štěstí na výborné režiséry a skvělé scénáře. Vzpomeňme na televizní pohádku Kráska a zvíře, seriály Byl jednou jeden dům či Tajemství proutěného košíku a komediální drama Kotva u přívozu.

A v roce 1982 přichází komedie století režisérky Marie Poledňákové (†81) S tebou mě baví svět. Za zmínku stojí, že v tomto filmu si „zahrál“ i dům Jany Šulcové v pražských Vokovicích. Lidé to vědí a dodnes ho chodí okukovat.

V roce 1969 se vdala za kolegu Oldřicha Víznera (75), oběma jim tehdy bylo dvaadvacet. „Dvacet let jsme byli nejšťastnější lidi na světě,“ vzpomíná hvězda filmů Dobré světlo či Operace mé dcery. „Náš vztah neochaboval, bylo to obrovské přátelství, oba máme rádi humor.“

Což i dokazuje historka, kdy byli bez peněz, potom Víznerovi konečně přišel z rozhlasu honorář tři sta korun, načež prohlásil: „Mám ještě větší radost, než kdybys mi ukázala prsa.“

Herečka nepochybovala, že se jedná o lásku do konce života. Přála si, aby manžel umřel dřív než ona a nemusel se soužit zármutkem. Narodily se děti Tereza (51) a Rozálie (48).

Všechno se sesypalo

V roce 1988 se ale Vízner zamiloval do jiné ženy, a to tak, že se rozhodl od své rodiny odejít. Jeho manželka mu nedokázala odpustit, cítila mimo jiné i obrovské ponížení, s nímž si neuměla poradit.

Byla zvyklá na obdiv, úspěch, lásku, dařilo se jí, na co sáhla, netušila, že život umí být i krutý. Mužova zrada přišla do toho nejhoršího období. Byla listopadová revoluce.

Na oblíbené herce jako by padlo podezření, že posluhovali režimu. Jana Šulcová přestala zářit v televizi, v divadle měla nouzi o role, odešla z něj. „Pád z hvězdného nebe na dno Macochy, ale nebyla jsem ještě na dně, padala dál,“ líčí.

Byla zvyklá vydělávat slušné peníze, natáčet jednu inscenaci za druhou, najednou byla bez práce, bez peněz a zhroutilo se jí manželství. Odešla životní láska, všechno se sesypalo. „To hezké skončilo,“ říká dcera Rozálie, podle níž je zázrak, že se matka neuchýlila k sebevraždě.

Boj o život

Se sestrou se o ni staraly, jako by byla dítě. „Tehdy zaťukal na dveře ďábel, který se jmenoval alkohol,“ vypráví herečka, která si prošla peklem. Nespala, kaž­dých dvacet minut se probouzela, ztratila ponětí o čase, byla schopná jít nakupovat ve čtyři hodiny ráno.

„Vzala bych si i heroin, udělala bych všechno, abych se zbavila té hrůzy,“ popisuje své deprese. Peklo trvalo deset let. „V jedné chvíli jsme si s Terezou řekly, že je konec,“ vzpomíná Rozálie.

Matka těžce onemocněla, a to ji zřejmě paradoxně zachránilo. Odvezli ji do nemocnice a dávali pět procent naděje na přežití. Postihl ji žlučníkový záchvat, chronické onemocnění slinivky břišní a porucha štítné žlázy.

„Prala jsem se o život, jsem zřejmě strašně silná, nakonec jsem zvítězila,“ dodala. Dokázala se vrátit do divadla, filmu i dabingu. Byla přesvědčená, že ji zachránil smysl pro humor, díky němuž žila až do poslední chvíle.