Krátce před padesátkou jsem se stala postrachem autoškol!

Stačila mi dvě varování nebo to zkusím potřetí?

Se schopností řídit auto se člověk prostě musí narodit. Mně to asi nebylo dopřáno.   

Do toho, abych si udělala řidičský průkaz, mě kdysi v mládí začala nutit starší sestra. Stalo se tak poté, co sama zkoušky úspěšně zvládla. Já jsem ale měla z řízení aut respekt a ten mi vydržel hodně dlouho. Odolala jsem i naléhání manžela a později dcery a syna. Poprvé jsem se tak pokusila udělat papíry na auto až v osmačtyřiceti letech.

Krušné začátky i konce

Byl to z mojí strany vlastně splněný slib, který jsem dala dceři. Ta bydlela s přítelem dost daleko od nás a přála si mít jednou babičku, co za ní jezdí autem. Naučit se testy pro mě nebylo takovým problémem. Bála jsem se jízd a hned při té první se ukázalo, že oprávněně. Bylo mi jasné, že jsem u svého instruktora autoškoly vzbudila obavy. Měl se mnou ale trpělivost. Začínali jsme na odlehlém místě mimo běžný provoz, ale i tam se mi málem podařilo nabourat do zábradlí. Musela jsem si postupně připlácet další a další hodiny. Úplnou sebedůvěru jsem sice za volantem nezískala, ale ke zkouškám to mělo stačit. Bohužel jsem propadla nervozitě a během jízdy pak málem srazila chodce na přechodu. Výsledek byl jasný.

Vyjde to na třetí pokus?

Počkala jsem si půl roku a zkusila to u jiné autoškoly. Svět je malý a tak jsem brzy zjistila, že můj nový instruktor zná toho původního – a už od něho dostal varování. Choval se sice jako džentlmen, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Nakonec se mě přátelsky zeptal, jestli to opravdu nechci raději vzdát. Pokračovala jsem dál, a situace se opakovala jako přes kopírák. Ne, vlastně to bylo ještě horší. Přítomnost zkoušejícího komisaře v autě mě natolik vykolejila, že jsme skončili s autem ve škarpě. Dcera na mě sice dál naléhá, že potřetí už to prý musí vyjít. Já si ale myslím,že dvě varování bohatě stačila – i když, kdo ví? Občas se mi o řízení auta zdá a nejsou to žádné hrůzostrašné sny. Ve spánku se mi to dokonce líbí. Teď ještě, aby to tak někdy bylo i ve skutečnosti.

Irena J. (49), Praha

reklama
reklama