Kvůli dceři nastal mír

Už nikdy jsem ho nechtěla vidět. Ale okolnosti mě přiměli, že jsem se přestala bát. Strach o dceru předčil všechno ostatní.

Stojíme s Vojtou u nemocničního lůžka. Na něm, napojená na různé hadičky, leží naše dcera Ivanka. Mám o ni hrozný strach. Je v umělém spánku a já se strašně bojím, že už se nikdy neprobere. Vojta mě vezme kolem ramen a já s sebou cuknu, jakoby na mě sáhla smrt.

Zarazí se a rychle ruku sundá. Pak tiše dodá: „To bude dobrý, uvidíš.“ Samozřejmě, že je to moje největší přání, ale Vojtovi, tomu věřit nemůžu. Snažím se, abychom spolu vycházeli, ale je to těžké.

Opravdu jsem ho milovala

Do Vojty, jsem se zamilovala už na střední škole. Byl o tři roky starší a úplně mi pobláznil. Byl mojí první opravdovou láskou. Skutečně jsem ho milovala, chtěla jsem s ním už být napořád. A věřila jsem, že nám to vydrží celý život.

Když mě tedy po maturitě požádal o ruku, řekla jsem ano. Rodiče sice moc nadšení nebyli, ale mé rozhodnutí respektovali. Bylo mi dvacet a měla jsem do detailů vysněný svůj krásný rodinný život.

Velká změna

Po čase se nám narodila dcera Ivanka. Byla jsem štěstím bez sebe. Vojta byl sice na dceru pyšný, ale jinak se mi postupně začal měnit před očima. Odcizil se. On byl úspěšný podnikatel a já jen obyčejná ženská v domácnosti. Začal mi to dávat nevybíravým způsobem najevo.

Napřed mi jen vyčítal, že mě a dceru musí živit. Po výčitkách přišly na řadu nadávky a hádky. A pak už to byl vysloveně psychický teror. Byla jsem v šoku a vůbec jsem nechápala, co se s mužem děje.

Byl to rodinný rozvrat

U nás doma nastalo peklo. Vojta byl ve svém týrání stále vynalézavější. Připadalo mi, že ho přímo baví, když mě vidí brečet. A nevadilo mu už ani, že svými častými výstupy děsí svou jedinou dceru. Snažila jsem se s ním mluvit o tom, co mu vadí, co máme dělat, že ho mám stále ráda.

Nikdy neřekl nic podstatného, ale ve finále jsem za to vždy nakonec mohla já. Cítila jsem se hrozně a byla jsem už na zhroucení, když konečně přišla záchrana.

Konečně jsem byla sama

Když už jsem si říkala, že to psychické násilí nevydržím, Vojta podal žádost o rozvod. Našel si totiž milenku a čekal s ní dítě. Ta jeho nevěra mě zasáhla víc, než všechny jeho útoky za celých dvanáct let, co jsme byli manželé.

U rozvodu jsme se viděli s Vojtou naposled a já si přísahala, že ho nechci už nikdy vidět. A dlouho jsem to dokázala. Dceru, kterou si pravidelně bral, mu totiž vždy předávala moje matka.

Ivanka se zamilovala

Když bylo dceři něco přes dvacet zamilovala se. Úplně jsem viděla sama sebe. Byla také tak šíleně zamilovaná, jako kdysi já. Její vztah se ale už od samého počátku odvíjel jinak, než ten můj. Sestěhovali se a začala u nich italská domácnost. Hádky, rozchody a zase návraty. Ptala jsem se, jak jí to může vyhovovat. Neustále mi tvrdila, že je Pavel docela v pořádku.

Už tehdy jsem měla podezření, že je to násilník. Dcera to ale popírala. Byla těhotná, a tak jsem se soustředila na příchod vnoučátka. Když byla Ivanka v osmém měsíci, skončila poprvé v nemocnici. Nejdřív nechtěla říct, co se stalo, že je tak pomlácená. Pak ale přiznala, že ji Pavel zfackoval a pak ještě zkopal. Těhotnou ženskou!

Nechtěla odejít

Marně jsem se dceru snažila přemluvit, ať se s Pavlem rozejde. A útoků přibývalo. Viděla jsem modřiny na jejích rukách, monokly pod očima. Když skončila na klinice s poraněným okem, na které skoro neviděla, napsala jsem vše Vojtovi a požádala o pomoc. Ani jsem nedoufala, že se ozve. On ale překvapil. Přišel a s dcerou promluvil.

Dohodli jsme se, že se v tichosti i se synem odstěhuje k tátovi, až Pavel nebude doma. Bohužel Pavel se vrátil dřív, a když viděl, co se chystá, ze vzteku Ivanku div nezabil. Snad bude v pořádku. Já s Vojtou ji se synem a se vším pomůžeme. Zapomenu na všechny křivdy od ex manžela, jen ať se Ivanka uzdraví.

Helena V. (54), Kladno

reklama
reklama

Komentáře