Kvůli Ronimu žije dál

Moje nešťastná vážně nemocná dcera už svůj život pomalu vzdala. Pak jsme dostali s manželem dobrý nápad a přivedli jí do života Roniho.

Marika sedí na zahradě ve svém invalidním vozíku a na jejím klíně je schoulený její nový, věrný kamarád. Vidím svoji dceru se zase po dlouhé době usmívat. Hladí rukou pejska a rozhlíží se vesele po okolí. Pryč je její nedávná apatie a doufejme, že i všechny zlé a nebezpečné myšlenky.

Těžký život

Marika se narodila jako zdravé dítě. Bohužel u ní později propuklo vážné onemocnění a ona stále více chřadla. Naučila se žít na vozíku. Mozek jí funguje bezvadně. Vystudovala vysokou školu, našla si práci. Nakonec měla i přítele, osamostatnila se. Pak se ale její stav začal zhoršovat a když jí navíc zemřel její milovaný přítel, propadla se kamsi do temnot, odkud nehodlala snad nikdy vyjít.

Šla bydlet k nám

Vzali jsme si s manželem Mariku k sobě. Jenže ona o naši společnost vůbec nestála. Přestal ji bavit život. Nechtěla už snášet bolesti a beznaděj. Proto se také v naší nepřítomnosti pokusila o sebevraždu. Naštěstí jsme se domů vrátili včas. Odvezla ji sanitka a my zoufale přemýšleli, co bude dál, až se dcera vrátí z nemocnice.

Skvělý manželův nápad

V den, kdy se měla Marika vrátit, manžel náhle někam zmizel s tajuplným výrazem. Vrátil se právě ve chvíli, kdy dceru přijela. Z pod bundy vytáhl něco malého, teplého a položil to dceři do klína. Ta se chvíli překvapeně dívala na vrnící klubíčko. A pak se rozesmála a vzala psí miminko do ruky. Od té chvíle se z nich stali nerozluční parťáci. Nikdy by mě nenapadlo, že takové mrňavé zvířátko dokáže tak pozitivně ovlivnit psychiku člověka. Marika má zase chuť žít a bojovat s nepřízní osudu.

Veronika Z. (71), Třebíč

reklama
reklama