Za všech okolností vypadá, že je nejspokojenější ženou pod sluncem. Ať se děje, co se děje, vždycky se LUCIE BÍLÁ (51) snaží být nad věcí. Ale jak je na tom doopravdy? Co ji nejvíc trápí?
Svým fanouškům se snaží dělat jenom radost. Chce, aby ji vždy viděli jen v té nejlepší kondici, i když sama cítí bolest a smutek. Bílá je hrdá žena, která se zdá tvrdá jako skála. Ale trvalo léta, než se takhle naučila na lidi kolem sebe i na své obdivovatele působit. Jakmile za ní však zapadnou dveře a konečně se schová před okolním světem, je to jen slabá žena, kterou trápí stejné věci jako obyčejné smrtelníky.
Ze svých odpůrců má legrac
„Není smutné přiznat, že umíte brečet. A o co víc umím brečet, o to víc se umím smát, patří to k sobě. Co bych se naučila, kdybych měla život jenom rozchechtaný? Nic,“ zpovídá se Bílá. Svůj smutek a bezmoc tedy nebere jako něco, co jí škodí, ale naopak jako něco, co ji může jedině posílit. To je samozřejmě chválihodný přístup, ale jen do určité míry. Jak sama přiznává, má kolem sebe spoustu lidí, kteří ji nemají rádi, ale které se ona sama nesnaží brát jen jako nepřátele. „Není nic smutného ani na tom, že mám svoje nepřátele, protože i pro ně jsem platná, když potřebují nadávat, mají aspoň na koho,“ směje se zpěvačka. A tak i z nich dokáže čerpat energii. Je ráda, že se o ní aspoň diskutuje.
Kdo ji drží nad vodou?
Všem lidem, kteří ji nemají rádi a přejí si, aby spadla na samé dno, má jeden vzkaz: „Lidi mají rádi, když padá hvězda, a ještě si u toho něco přejí, ale u mě to nestihnou, já nikdy nepadám dlouho. Když padnu na dno, letím zas rychle nahoru,“ říká. Proto nemá z nepřátel strach. Nebojí se jich, respektuje je a ráda o nich i mluví. „Někdo je úplně sám, ale mně je nádherně i s mým smutkem, se strachem, obavamy a nepřáteli. “ Možná je to přehnaný postoj, ale Bílá tvrdí, že když má splín, její syn FILIP KRATOCHVÍL (22) ji z něj zase rychle vytáhne. Když už nemá štěstí na muže, má alespoň milujícího syna. Ale věčně to takhle asi nebude. Filip jí jistě celý život nebude po ruce.
