Herec, režisér, automobilový závodník a letec Luděk Munzar (†85) pocházel z Nové Včelnice u Kamenice nad Lipou v jižních Čechách, ale své dětství prožil ve Smiřicích u Hradce Králové. Vyrůstal společně se třemi mladšími sestrami, o které společně s rodiči pečoval. Po střední škole pokračoval na Vyšší hospodářské škole, ale mnohem více než cokoli jiného ho přitahovala vůně motorů, hlavně těch leteckých a automobilových.

Největší vášně

Jeho nejhlubší vášní se stalo létání. Od dětství měl velký sen, chtěl být vojenským stíhačem. K velké lítosti své a především svého otce se jím ale nestal, i když hned po válce začal létat, a to díky malému podvodu svého tatínka. Jindy poctivý muž při vyplňování žádosti totiž napsal, že je syn Luděk o dva roky starší. Proto přičichl k létání ve velice mladém věku a věřil, že bude mít možnost navštěvovat i pilotní školu v Hradci Králové. Váže se k tomu i jedna hercova docela vtipná vzpomínka. Měl totiž představu, že když bude mít špinavé prádlo, že nebude muset jezdit domů, ale naloží ho do letadla, pak se při přeletu nad domem jen nakloní a vysype ho mamince na zahrádku. Lákala ho také nádherná modročerná uniforma, na kterou prý letěly holky na tancovačkách. Druhou velkou láskou a celoživotní vášní byl automobilový svět a až teprve třetí láskou bylo divadlo. To hrál již od studií v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové, kde získal skutečnou průpravu. Na DAMU byl pak přijat do ročníku profesora Vítězslava Vejražky (†58). Ještě za studií okusil práci v televizi, a dokonce v počátcích jejího vysílání působil jako televizní hlasatel. Byl právem označován hercem básníků, zejména pak Františka Hrubína (†60), který byl sice o 33 let starší, ale patřil k jeho nejlepším přátelům již od roku 1952, kdy se seznámili v Národním divadle. Munzar mu dokonce dělal i osobního řidiče.