Vztahy nejsou složité. To jen my si je často zbytečně komplikujeme falešnými iluzemi, pak nespokojeností, že je to jiné, než jsme si přály. Jak se dá vyznat v chlapovi, který nechce komunikovat a strká před problémy hlavu do písku?

Mnohdy se ve vztahu zraňujete tím, že sama sebe obelháváte, že váš vztah je v pořádku, když uvnitř vás všechno křičí: Pomóc! Vážila byste si, respektovala a měla důvěru v jiného člověka, který by se k vám choval tak, jak bezohledně se někdy chováte vy sama k sobě? Poradíme vám, jak na zásadní změny ve vašem přístupu ke vztahu.

Mlčení raději než bodavé slovo

Slova mají obrovskou energii. Dokážou povzbudit, zachránit, ale také zlikvidovat. Když vás něco trápí, je potřeba o tom mluvit. Jinak se vnitřně trápíte. Nikdo není dokonalý, a tak zažíváte prohry, doléhají na vás nedotažené sny, nezvládnuté výzvy. A nutně potřebujete ventil. Někdy se vyplakat, někdy hlasitě vyřvat.

I s neupřímností to jede, ale drhne to.

Otázky raději než domněnky

Domněnky vytvářejí pravdu, která vůbec nemusí být totožná se skutečností. Cokoli máte v hlavě, tomu jste schopna uvěřit. Cokoli si představíte, může být vaše pravda. Jak vás napadne partnera označit, takový bude. Mluvte s ním. Ptejte se ho. Svěřujte se mu. Hlavně si nevytvářejte nesmyslné domněnky, nebo jim uvěříte.

Důvěra raději než pochybnosti

Kde začíná pochybnost, tam končí vztah. Vztah bez důvěry totiž nemůže existovat. Důvěřovat znamená dát druhému možnost, aby selhal, a přitom doufat, že to neudělá. Neselže-li, jen dobře. Selže-li, také dobře. Příležitost nekazí charakter, ale odhaluje ho. Jen ať co nejdřív víte, jestli dotyčný opravdu stojí za zbytek života.

Činy místo slibů

Skutečný vztah není o tom, jak moc vám ten druhý říká, že mu na vás záleží, ale jak moc dokazuje, že je to pravda. „Už to neudělám. Už jsem se polepšil...“ Takové věty se neříkají, ale konají.

Všechny takové sliby jsou totiž jen prázdné nic, dokud nepřijde chlap, který je uskuteční a dá jim reálný význam. Slovo dělá muže. Ale čin dělá chlapa.

Není nad ryzí pravdu

Kdykoli se do vztahu vnese lež, zůstane v něm. Lež je jako želatinový medvídek, který se hodí do vody. Nabobtná do obludných rozměrů. Lhaním ten druhý říká: Nestojíš mi za pravdomluvnost. Upřímnost neznamená říct to, co si ten druhý myslí, ale když už se něco řekne, musí to sedět. Mezi upřímností a pravdou je zásadní rozdíl.

Sdílení místo sžírání

Nejvíc bolí osamělost, kterou cítíte vedle někoho druhého. Ve vztahu nikdy problémy nejsou jen vaše a jeho, ale vždycky společné. Sdílení má obrovskou moc a je důvodem, proč lidé vstupují do vztahu. Sdílená radost je dvojnásobnou radostí, sdílená starost poloviční starostí. Jen je třeba mít odvahu a toho, komu se lze svěřit.

Slova vytěsňují mlčení

Komunikace dvou lidí je jako práce s cihlami. Slova staví mosty mezi dvěma lidmi a mlčení mezi nimi buduje zdi. Existuje jediná zeď, kterou stojí za to postavit. Je to zeď pravdy. Je to stěna, kvůli které vytvoříte bariéru mezi sebou a partnerem často jen proto, abyste se přesvědčila, že mu pořád stojíte za to, aby ji zbořil.

Řešení zastiňuje utíkání

Když chlap uteče ze vztahu, nevyřešený problém si nese stejně s sebou, a tak zřejmě uteče od dalších problémů v jakémkoli vztahu. Tam, kde dva chtějí, vždycky najdou cestu.

I kdyby to mělo být férové ukončení toho, co oběma už nevyhovuje. Hlavně zbaběle neutíkat a nepřeručkovat do dalšího vztahu, kde ho vlastní stín dostihne stejně znovu…