Věřila jsem, že dosáhnu svého pomocí nadpřirozených sil. Stalo se ale něco jiného!
Po téměř čtvrt století se mi znovu stalo, že jsem byla nešťastně zamilovaná. Kdysi v pubertě jsem to málem řešila sebevraždou. Nakonec se stejně ukázalo, že ten kluk za to nestál. Nyní jsem byla už žena přes čtyřicet, s mnoha životními zkušenostmi. K těm špatným patřil i rozvod. A protože dcera Eliška už měla také přítele a většinu času věnovala jemu, cítila jsem se osamělá.
Na moji náklonnost nereagoval
Některé lidi člověk správně pozná až po letech. Platilo to i v případě Ondřeje, našeho souseda z patra. Kdysi mi připadal trochu povrchní a nezajímavý. Možná se opravdu změnil poté, co od něho odešla žena. Několikrát jsme pak spolu mluvili a já jsem zjistila, že je to vlastně docela sympaťák. Čím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem si uvědomovala, že jsem se do Ondřeje tajně zamilovala. Zkusila jsem mu nepřímo dát najevo, co k němu cítím. Nereagoval bohužel tak, jak bych si přála. Vypadalo to, že po zradě manželky už moc ženám nevěří. Já jsem přitom na tom byla podobně, ani moje manželství neskončilo proto, že bych si to bývala přála. Usilovala jsem o Ondřejovu přízeň trvale a nenápadně, ale nedařilo se mi to. Svěřila jsem se s tímhle trápením velmi dobré kamarádce Jolaně. Ta mi nejprve radila různé psychologické triky, pak ale přišla s něčím, co mě zaujalo ještě víc. Mám prý zajít za nějakou ženou, která ovládá magii a nechat si od ní připravit nápoj lásky!
Byl to dobře vymyšlený plán
Takovému nápadu jsem se nejprve bránila. Jenže na Ondřeje skutečně nic nezabíralo a já jsem ho chtěla čím dál tím víc. Byla to ode mě skoro posedlost, na druhou stranu jsem ale jasně vnímala, že je to správný a hodný muž. Věřila jsem, že bych s ním prožila spoustu pěkných let. Jolana mi nakonec pomohla najít takovou ženu, o které mluvila. Vypadalo to dost věrohodně, protože dotyčná neměla nikde žádnou reklamu a za svoji pomoc chtěla jen symbolickou odměnu. Za týden jsem si od ní odnášela malou lahvičku s koncentrovanou tekutinou. Tu jsem měla nakapat do nápoje, kterého se měl můj vyhlédnutý objekt, tedy Ondřej, napít. Zbývalo zorganizovat vše tak, aby se to skutečně odehrálo. To nebyl tak jednoduchý úkol. Kdybych byla doma sama a Ondřeje pozvala, nepřišel by. Vymyslel by si nějakou výmluvu. Vymyslela jsem to tedy tak, že za mnou přišla na návštěvu dcera. Elišce jsem samozřejmě nic neřekla. V nestřežené chvíli jsem úmyslně vyhodila pojistky. Věděla jsem, že Eliška by to neopravila a sama jsem také předstírala, že se v elektřině nevyznám. Rychle jsem tedy poslala dceru, aby šla poprosit o pomoc Ondřeje – od vidění se spolu znali.
Svůj neúspěch mám stále před očima!
Než se Eliška s Ondřejem vrátila, vmíchala jsem pár kapek magického nápoje do obyčejné vody z kohoutku. Zbývalo doufat, že se Ondřej napije. S pojistkami si poradil hned. Vodu rovněž neodmítl. Stalo se ale něco nečekaného. Sklenici mu podala Eliška. V první chvíli jsem si neuvědomila, co to může znamenat. Měla jsem naopak radost z toho, že se Ondřej napije. Všechno mi došlo až v následujících dnech. Nejprve se mě Ondřej na Elišku začal vyptávat tak důvěrně, až to bylo podezřelé. A pak se mi i dcera sama svěřila, že se rozešla s přítelem a je zamilovaná do někoho jiného. V tu chvíli mi bylo jasné, že nápoj lásky skutečně zafungoval, ale bohužel se zcela nečekanými účinky. Snažila jsem se tomu zabránit, ale síla magie byla skutečně mocná. Přímo před mýma očima se tak začalo odehrávat něco, co jsem si nepřála a z čeho jsem byla nešťastná. Výsledek je zkrátka takový, že dcera má dnes vztah s rozvedeným starším mužem – a já se na oba usmívám a přitom tajně žárlím a po nocích pláču!
Věra L., (48), Praha
