Náš prapředek se proslavil výrobou kosmetiky a hlavně vůní. Na půdě jsme našli zbytky jeho výrobků. Vůně jednoho z parfémů nás zavedla do dávné doby.
Ještě stačily dva kroky po dřevěném schodišti a ocitli jsme se se sestrou před dveřmi na půdu. Byly stlučeny ze starých, vyschlých prken a spíše na zrezivělých pantech volně visely, než seděly. Ocitli jsme se na půdě. Prostor byl osvětlen pouze vzdáleným oknem. Vypínač a světlo jsme nenašli.
Po obou stranách obdélníkového prostoru stály staré almary. Na natažených provazech visely šaty a především kabáty. Vypadaly jako lidské postavy. Zakopli jsme o deštník, jenž na nás mířil ostny z plátěné kostry. To, co jsme hledali, bylo až na konci u světlíku.
Truhla
Dvě velké truhly vypadaly jako pirátské, plné pokladů. A ty v nich skutečně byly! Starý gramofon s deskami, šaty a pak – sešity s tvrdými deskami, které obsahovaly stovky podrobných záznamů o parfémech a různých vonných esencích.
„To je ono, co jsme hledali!“ zvolal jsem na sestru. „Náš prapraprapředek si kdysi otevřel v našem městečku továrnu na voňavky a různé aromatické látky,“ poučil jsem sestru, která v ruce podržela malou lahvičku, ve které byla světle zelená tekutina.
Od ústí lahvičky vedla hadička k balonku, pomocí kterého se dala vonná esence, uvězněná roky ve skleněném flakonu, rozptýlit do vzduchu. Vzal jsem jípředmět z ruky. „Oktáva života!“ četl jsem na sotva čitelném štítku.
Osm substancí
Nejslavnější výrobek našeho prapraprapředka jsem držel v ruce. I s návodem, který byl v kožených deskách. „Egyptská růže…perubalzám…benzoin…ylang-ylang…magnolie…nerol…čínská skořice…jasmín! Všech osm ingrediencí tvořilo dohromady jedinečnou vůni!“ zvolal jsem.
Balonek s hadičkou vedoucí k ústí malé lahvičky, jsem několikrát zmáčkl. Ihned jsme pocítili velmi zvláštní orientem nasáklé aroma. Do plic jsme natáhli vonnou esenci, jenž byla zdrojem prapraprapředkova úspěšného podnikání.
Omámeni
Svět se zatočil. Z temnoty vystoupily dvě postavy. Muž a žena. Jehla starého gramofonu dosedla na desku a začala se linout hudba. Žena s parukou byla oděna do červených volánkových šatů. V ruce držela vějíř tvaru hřebenatky a vysoká paruka byla zdobena pštrosími pery.
Muž měl na sobě kabátec ke kolenům, v ruce třírohý klobouk. Obě postavy se vznášely a tančily. Seděli jsme se sestrou na víku druhé truhly. Bylo to jako film. A najednou to bylo pryč! Vrátili jsme věci zpátky do truhly a opustili půdu.
Parfém Oktáva života před námi oživil dávnou dobu minulosti, kdy se před námi zjevili naši předkové, jež jsme doposud znali jen z fotografií. Věděli jsme, že se na půdu vrátíme!
Petr (54), Pardubice
