Do mého sourozence vstoupila zlá nadpřirozená bytost a on se jí nedokázal bránit.
O ezoteriku a magii se můj bratr Aleš začal zajímat už jako mladý. Přečetl hodně knih, stýkal se s lidmi podobného zaměření. Já jsem patřila spíš k lidem, kteří se řídí rozumem než intuicí.
Dívala jsem se proto na Alešovu snahu poznávat a prožívat magické věci jako spíše se shovívavým úsměvem. Když se začal věnovat praktickým pokusům, nevymlouvala jsem mu je. Znala jsem bratra dobře a věděla, že je tvrdohlavý. Tajně jsem se o něho ale bála.
Změna přišla ze dne na den
Větší pochopení pro Alešovy pokusy měla jeho žena Markéta. Vzal si ji v pětadvaceti, mimo jiné i proto, že nechtěl mít děti a Markéta s tím souhlasila. Po letech, kdy se Alešův zájem o magii zdál být neškodný, přišlo období, které všechno změnilo.
Jednoho dne se na mě švagrová obrátila s prosbou, zda bychom si nemohly promluvit. Mezi čtyřma očima mi pak řekla, že se o mého bratra začíná bát. Začal se totiž věnovat nebezpečným praktickým pokusům. V dílně vedle garáže si udělal „magický“ kout a provádí tam podivné rituály.
Snažila jsem se Markétu ubezpečit, že Alešovo počínání je neškodné a podařilo se mi ji na čas uklidnit. Potom přišla náhlá změna. Jednoho večera mi Markéta zavolala, že bratr za ní přišel a svěřil se jí s problémem.
Prý se mu nějaký pokus nepovedl a on se bojí následků. Byla jsem zvyklá na to, že můj bratr se vždycky choval sebevědomě až přezíravě. Pokud nyní prohlásil, že se něčeho bojí, muselo to být opravdu vážné.
Viděla jsem jiného člověka
O tom, jak se měnilo Alešovo chování, jsem se dovídala od své švagrové v čím dál kratších intervalech. Často se tvářil nepřítomně, jako kdyby ji ani neznal. Někdy se na Markétu podíval úplně zlostně a nenávistně, bez sebemenší příčiny. Když se ho švagrová zeptala, jestli se něco stalo, neodpovídal.
Měla prý pocit, jako by se na ni v tu chvíli díval někdo úplně jiný a cizí. Trvalo to vždy jen chvíli, pak se Aleš pokaždé vzpamatoval, ale stejně dál působil poněkud nepřítomně. O magii už se odmítal s kýmkoliv bavit. Když jsem přijela na návštěvu, neušlo mi hned na první pohled, že před sebou vidím změněného člověka.
Aleš se málo usmíval, byl nervózní a někdy mluvil vulgárně, což u něho dříve nebývalo zvykem. Nenápadně jsem se snažila zavést řeč na jeho pokusy, ale on se na mě hned vztekle utrhl. Začala jsem se ho trochu bát a vůbec jsem se nedivila Markétě, že se cítí nejistě.
Násilí se stupňovalo
To nejhorší ale mělo teprve nastat. Zanedlouho Aleš svoji ženu i fyzicky napadl. Bránila se křikem, ale vypadalo to, že ji vůbec nevnímá. Chtěla volat policii, ale Aleš s tím naštěstí přestal. Jakmile přišel k sobě, ptal se, co se dělo – zdálo se, že o tom nemá vůbec tušení. Až pak Markétě přiznal, jak na tom je.
Prý do něho během jeho magických pokusů vstoupila nějaká temná nadpřirozená síla, která ho čím dál více ovládá. Přiznal, že netuší, jak to má řešit. Markéta mi to pak zavolala a obě jsme z toho byly v šoku. S bratrem to bylo stále horší. Ten zlý duch, který mu opanoval duši, byl stále agresivnější.
Projevovalo se to tak, že Aleš rozbíjel věci a opakovaně na Markétu útočil. Návštěvu lékaře nebo psychiatra odmítal. Místo toho pozval k nim domů svého známého, který se rovněž zajímal o praktickou magii.
Rozhodl se podstoupit vymítací rituál. Dopadlo to naštěstí úspěšně, i když ještě dva týdny byl Aleš zesláblý a nemocný. Slíbil své ženě i mně, že už se do ničeho podobného nebude pouštět. Dodnes to dodržuje a už pětadvacet let se o magii nezajímá.
Dana P., (60), Ostrava
