Seznámili se, když jim bylo čtrnáct, stali se z nich kamarádi. To se v roce 2010 změnilo. Když přišla dcera, postavili si dům v Bratislavě.
Půvabná rodačka ze slovenských Malacek má na dětství jen samé příjemné vzpomínky. „Měla jsem krásné dětství, rodiče na nás byli hodní. Maminka je učitelka hudby, tatínek lékař,“ říká nadaná Slovenka Zuzana Norisová. „Přes týden jsem chodila na spoustu kroužků, víkendy jsme trávili na chatě. Dělala jsem dramaťák, tanec, klavír, všemi těmi aktivitami jsem žila. Sestra pro mě byla velký vzor. Byla starší a dostala se na konzervatoř. Přirozeně jsem chtěla jít podobnou cestou, a to se taky podařilo. Hraní a tancování mě vždycky bavilo.“ Starší sestru Soňu Norisovou (46), rovněž úspěšnou herečku, Zuzana nepovažuje za rivalku, jsou kamarádky. „Od dětství mě s sebou pořád někam brala, poslouchala jsem, co si povídají na babincích budoucí herečky, tanečnice a zpěvačky. Poznala jsem tak třeba její spolužačku Darinku Rolinsovou a mohla pak machrovat ve škole s její podpisovou kartou. Jsem ráda, že se Soně daří,“ konstatuje Zuzana. Nenáviděla předměty typu fyzika a chemie, zoufale se jim chtěla vyhnout. Talentovaná dívka ze vzorné rodiny se po dlouhém přemýšlení rozhodla studovat herectví na vysoké škole v Bratislavě, ale osud si pro ni přál něco jiného. Kdyby bývala studovala v Bratislavě, její život by se patrně ubíral jinými cestami. Ona však v té době vyhrála v Praze důležitý konkurz, jednalo se o legendární Pomádu: „Říkala jsem si, že hlavní roli v muzikálu, kterou ve filmovém originálu hrála legendární Olivia Newton-John přece nemůžu odmítnout. Takže Praha zvítězila.“ Ale že by Zuzaně Praha ležela od začátku u nohou, to se říci nedá. Realizace muzikálu Pomáda se rok a půl odkládala, což byl pro mladou herečku velký problém. „Abych se uživila, pracovala jsem v irském baru u Staroměstského náměstí, to byl dobrý úlet,“ vzpomíná. „Když bylo hodně lidí, museli jsme tam zůstat třeba do čtyř do rána a pak jsme ještě uklízeli. Rodiče na to samozřejmě koukali všelijak, věděli, že jsem v Bratislavě mohla studovat vysokou školu, přirozeně se ptali, jestli si to nechci rozmyslet.“
