Mezi člověkem a přírodou existuje zvláštní spojení. Stačí se mu jen otevřít.

K myšlence na to, že bych mohla komunikovat se stromy, mě přivedla Martina, kamarádka, která se zabývá ezoterikou už dlouhá léta. Viděla na mě, jak jsem unavená životem. Bylo to zrovna v období, kdy se mi věci nedařily, měla jsem po druhém rozvodu a trápily mě i nějaké zdravotní neduhy.

Nejprve jsem tomu nevěřila

Spíše v rámci smutného vtipkování jsem Martinu požádala o nějaký čarodějný lék na zlepšení nálady a dobití energie. Chvíli jsme si o tom povídaly a potom kamarádka prohlásila, že nejvíce by mi prospěl přímý kontakt s nějakým zdrojem energie.

Zeptala jsem se, jak mám takový zdroj najít. Martina odpověděla, že jsou všude kolem nás, chce to jen najít si takový, se kterým jsme na stejné vlně. Doporučila mi, abych si zkusila vyhledat nějaký svůj strom. Ptala jsem se, jak ho poznám.

Dozvěděla jsem se, že o tom nemám přemýšlet rozumově, jen jít třeba na procházku někam do lesa a mít zcela otevřenou duši. Nevěřila jsem nejprve, že by to mohlo fungovat, ale když jsem se o víkendu vydala do háje na kraji města, zažila jsem něco úžasného.

Vím, odkud mohu brát sílu

Dnes mám dva stromy, které pravidelně navštěvuji. U prvního z nich jsem vnímala, jako by se ke mně přihlásil sám. Byl to starý dub, který mě k sobě doslova přitahoval. Podle rady Martiny jsem mu vzdala úctu, objala jsem jeho kmen a snažila se mu naslouchat.

Pocítila jsem, že mě ihned přijal. Na druhý strom jsem si musela počkat, o to silnější energii z něj ale dostávám. Je to bříza, která stojí na kraji jednoho lesa nedaleko Prahy. Když se k ní tisknu, cítím, jako bych srůstala se zemí a brala odtud sílu.

Slovy se to opravdu těžko popisuje. Mrzí mě jen jedna věc, že jsem na lásku ke stromům nepřišla dřív. Vím, že někteří lidé tomu nevěří jako dříve já. Doporučovala bych jim, aby to zkusili, a určitě změní názor.

Libuše F. (61), Praha