Když se Miloš Kopecký (+73) ženil počtvrté, bylo mnoho těch, kdo jeho vztahu s Janou (78) nedávali dlouhou budoucnost. Nakonec ale jejich manželství překonalo jak hercovu psychickou nemoc, tak i jeho zálety!
Dodnes není jasné, jestli Jana Kopecká byla čtvrtou nebo pátou ženou slavného herce. Sama přišla s teorií, že Miloše Kopeckého už na začátku války oženili s jeho sestřenicí podle židovských zvyků – ale ona se pak nevrátila z koncentračního tábora. Ať už bylo ale pořadí Jany jakékoliv, jedno je jisté: jako jediná s ním vydržela tak dlouhou dobu. Stála po jeho boku ve chvílích, kdy bojoval se svými depresemi i ve chvílích, kdy svoji přízeň věnoval jiným ženám.
Jedné Janě předcházela jiná
Věkový rozdíl mezi nimi byl sedmnáct let. Také Jana, přezdívaná svými přáteli Žanda, byla umělecky založená. Od devíti let navštěvovala baletní přípravku Národního divadla a v dospělosti se stala profesionální tanečnicí – jak na divadelních jevištích, tak i ve filmu a v televizi. V době, kdy poznala Miloše, měl za sebou legendární herec a svůdník už tři předchozí manželství. To první prožil s jinou velkou osobností, Stellou Zázvorkovou (+83). Už tehdy byl Miloš přelétavým motýlkem a když se k tomu připočetly bytové problémy, je jasné, že manželství nemělo velkou perspektivu. Pohromadě dvojici neudržela ani jejich dcera. Citlivá dívka později doplatila na to, že vyrůstala v neúplné rodině, s velmi zaměstnanou matkou. V patnácti letech chtěla na své problémy poukázat demonstrativní sebevraždou, která se jí ale bohužel vymkla z rukou. Miloš a Stella zůstali i přes rozvod celoživotními přáteli. Druhou ženu si vzal v době, kdy už nastaly problémy s třídním původem – byla dcerou sedláka a musela se zapojit do pracovního procesu. Šla dělat řidičku tramvaje a poté, co se s Milošem rozvedla, emigrovala na Západ. Třetí manželství s blondýnkou Janou Lichtenbergovou trvalo rovněž jen krátce. A pak už přišla ke slovu další Jana, rozená Křečková.
Získal si jí pozorností a dárky!
Poprvé Miloše spatřila v divadle ABC, kam přišla na záskok za jinou tanečnici, která měla něco se zády. „Miloš tam tenkrát seděl a já, když jsem ho viděla, tam mi byl takový nesympatický,“ konstatovala. Láska na první pohled to tedy určitě z její strany nebyla. Slavnému herci ale padla krásná Jana do oka hned a začal usilovat o její přízeň. Projevil v tomhle směru vytrvalost, zahrnoval jí pozornostmi a dárky a ona na něho nakonec změnila názor. „Získal si mě tím, takže jsem se pak do něho také zamilovala,“ přiznala. V té době netušila, jak dramatické chvíle se svým budoucím partnerem prožije a kolik obětavosti a trpělivosti v sobě bude muset najít! O tom, že trpí depresemi, řekl Miloš Janě krátce po seznámení. „Nevěděla jsem, co to vůbec obnáší,“ uvedla. „Až někdy, a to bylo na dovolené, ještě než jsme se vzali, se mu udělalo nějak špatně a jezdili jsme do Prahy, za doktorem Plzákem, na elektrické šoky.“ Krásnou tanečnici sice varovaly kolegyně a herečky, že s věrností u Miloše nemůže v žádném případě počítat, ale nepřesvědčily ji. Svatba se konala dokonce bez vědomí Janiných rodičů. Novopečený ženich jim po vstupu do svého čtvrtého manželství poslal jen trochu cynický telegram ve znění: Tak právě před chvíli, v 10.00, bylo dílo dokončeno. Děkuji za dceru, zdá se být dobrá.“
Dva roky po svatbě už chodil za jinými!
Své ženě připravil herec dva druhy trápení, které se pravidelně střídaly. O prvním už byla řeč, musela se vyrovnat s jeho nemocí, která z Miloše na řadu dní dokázala udělat naprostou duševní trosku. V době, kdy se ho zmocnily deprese, nedokázal dělat v podstatě nic, ani se nepřevlékl z pyžama a jen seděl doma a bral léky. Jana tak musela zařizovat jeho strašlivých stavů úplně všechno, ať už se jednalo o obvolávání divadel a rušení představení, shánění léků nebo manželovu osobní hygienu. Výjimkou nebyly ani Milošovy pobyty v psychiatrické léčebně. Jiný druh utrpení si prožívala poté, co se manželův stav zlepšil a on byl zase najednou plný elánu. V té chvíli došlo na slova těch, kdo Janu varovali před častými Milošovými nevěrami. „Začalo to možná tak dva roky po svatbě, to už byla na světě dcera,“ vzpomínala Jana v televizním pořadu. Zálety manžela jí samozřejmě vadily, jako kterékoliv ženě, alespoň na začátku. „Ale Milda byl vlastně vždycky natolik čestný, že mi to řekl,“ objasňovala svůj postoj. „Takovým způsobem, že prohlásil: řeknu ti to já, aby se ti to nedoneslo, to je vždycky horší, když ti to někdo žaluje.“ Dodával ale pokaždé, že vlastně o nic nejde. Tvrdil prý: „Já už jsem prostě takový, nemůžu si pomoct. Ale nikdy vás neopustím.“ A to také dodržel.
O rozvodu nechtěl ani slyšet!
Jana vyřešila manželovy nevěry jednoduše, přestala s ním spát. Později si také našla milence. Měli s Milošem opravdu velmi otevřený vztah, protože docházelo k zajímavým situacím. Na jedné straně Jana utěšovala hercovy milenky. Na druhé straně Miloš hrál šachy s mužem, o kterém věděl, že je milencem jeho ženy – tím dotyčným byl jeho kolega Vlastimil Bedrna (88). Jana to přiznala ve své knize, kde psala: „Při práci v Divadle na Zábradlí vznikla mezi mnou a Bedrnou náklonnost. Zpočátku platonická. Milda o vztahu věděl a zpočátku nežárlil. Když jsem mu ale řekla, že se rozvedu a vezmu si Bedrnu, řekl mi: Tůdle! Ty jsi moje!” V 90. letech už na tom byl Miloš Kopecký hodně špatně, protože k depresím se přidal i úbytek mozkové tkáně. Většinu času trávil v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích a měl problémy rozpoznat realitu. Jednoho dne zavolali z léčebny Janu i její dceru, aby se přijely rozloučit. Když umíral, držela ho za ruku. „Najednou jsem cítila ohromné uvolnění, že už to vlastně nebude pokračovat,“ líčila své pocity. „Jenomže pak ty další dny už to bylo strašné, protože toho člověka hrozně postrádáte!“
Ve škole raději zapírala, že je jeho dcerou!
Dcera Barbora (49) neměla ke slávě svého otce dobrý vztah. Říkala, že jí vlastně vychovala babička a že nikdy nebyli rodinou. Ve škole svůj původ tajila. „Zapírala jsem, že jsem jeho dcera,“ přiznala. „I když se mě někdo ptal, zda to jsem já, lhala jsem, že ne. Všem jsem říkala, že mám tátu zelináře.“ To byla pro ješitného Miloše dost těžká rána. Barbora bohužel zdědila i jeho psychické problémy, takže v jednom rozhovoru prohlásila: „Nejlépe je mi v psychiatrické léčebně, kde přemýšlím o životě a smrti.“
