Už odmalička mi rodiče vštěpovali, že ženu je nutné ctít a ochraňovat, protože muž je takový rytíř. Tomu nahrávala i moje poddajná nekonfliktní povaha. Pak jsem poznal Hanku.
Hanu jsem poznal v práci, dělal jsem tehdy servis tiskáren a jezdil jsem k nim do firmy na pravidelné kontroly a opravy. Hanka pracovala jako asistentka a v té době se zrovna vzpamatovávala z těžkého rozvodu. Jednou jsme spolu neplánovaně zůstali v práci dlouho do večera, protože se mi nedařilo zprovoznit jednu z tiskáren, a Hanka se nabídla, že tam se mnou bude, když ji pak odvezu domů.
Souhlasil jsem, a zatímco jsem opravoval, Hana se o sobě rozpovídala. Její bývalý muž byl agresivní alkoholik, mnohokrát ji napadl, bral jí peníze, rozprodával společný majetek. Hanka si s ním prošla peklem. Když mi vše vyprávěla, rozplakala se a já ji utěšoval, že teď už jistě bude mít klid. A protože se nedávno přestěhovala do nového bytu, nabídl jsem jí pomoc s drobnými úpravami.
Hana byla o pět let starší než já, ale mně se vždy líbily o něco starší ženy, a Hana navíc byla přesně můj typ. Od prvního dne, kdy jsem Hance doma pomáhal, mi začalo být jasné, že jsem se do ní zamiloval. Všechno pak šlo najednou strašně rychle, během půl roku po první noci strávené u Hanky jsem se k ní nastěhoval a brzy byla svatba. Malá, neokázalá, ale já byl na vrcholu blaha.
Co jsem jí na očích viděl...
Zpočátku jsme si spolu žili hezky, všechno bylo v pořádku. Dělal jsem pro Hanku cokoli, bral jsem si směny navíc, jen abych jí mohl dopřát vše, po čem zatoužila, a ji to těšilo, což byla pro mě ta největší odměna. Pak Hanka otěhotněla a já se na miminko strašně těšil.
Bývalo jí často špatně, já se o ni ale dokonale staral a dbal jsem, aby jí nic nechybělo. V té době zemřeli krátce po sobě moji rodiče, byli už oba hodně staří, já byl takové to vymodlené pozdní dítě. Zdědil jsem po nich dům a peníze, oba byli hodně šetrní, bylo toho docela hodně, až mě to překvapilo.
Byl jsem pilný
Přestěhovali jsme se s Hanou do domu a já se pustil do jeho rekonstrukce. Narodila se nám Alžbětka, Hana vypadala šťastně, i já zářil štěstím. Jenže vše se začalo nenápadně měnit. Hanu mateřství zmáhalo a byla stále s něčím nespokojená. Pak si vymyslela, že být na mateřské není nic pro ni, chtěla se vrátit do práce.
Jenže jesle u nás nebyly a na školku byla Alžbětka malá. Hana chtěla, abych sehnal chůvu, že ji prý ubíjí být jen stále doma s malou. I to se mi nakonec podařilo, takže Hana nastoupila zatím na poloviční úvazek do práce. A jakmile byly Alžbětce tři roky, začala chodit do školky a Hana přešla na plný úvazek. Myslel jsem si , že jí to svědčí, alespoň se zdála být den ode dne vyrovnanější.
Měl jsem z toho radost a plnil jsem další přání. Hana si vždycky přála mít na zahradě bazén, a tak jsem ho sám vykopal. K tomu jsem ještě postavil zahradní krb s udírnou, velkou pergolu, skleník – dělal jsem zkrátka všechno, co jsem Hance na očích viděl, a dělal jsem to rád. Manuální práce mě baví, takže to pro mě nebyl žádný problém. Peněz jsme měli také dost, ale ani jsem si nevšiml, že to všechno Hana bere jako samozřejmost.
Něco se začalo měnit
Zatímco já pracoval na domě a zahradě, Hana v práci koketovala s kolegy, až se do jednoho zamilovala. Já ale nic netušil až do doby, kdy mi nějaký „dobrodinec“ napsal anonym, že se moje žena za mými zády „peleší s někým jiným“. Nechtěl jsem tomu věřit a chtěl jsem ten sprostý dopis vyhodit, ale tak trochu ze žertu jsem o něm Hance řekl. A ona se mi ke všemu přiznala.
Nejen k tomu, že už půl roku se tajně schází s oním kolegou, ale i k tomu, že předtím měla ještě dva nezávazné románky na firemních večírcích. Nic přede mnou neskrývala a řekla mi, že jsem sice ten nejhodnější člověk, jakého kdy poznala, jenže jsem prý tak moc hodný, až jí to leze na nervy. Jako bych prý ani nebyl chlap, řekla mi.
Zatmělo se mi před očima a já v tu chvíli poprvé v životě pocítil strašnou chuť jí dát facku, nebo na ni aspoň strašně začít řvát. Ale neudělal jsem ani jedno. Tohle bych prostě nedokázal a ani si nemyslím, že by to něco spravilo. Jen jsem se jí zeptal, co s tím chce dělat, a ona pokrčila rameny. Od té doby jsme žili vedle sebe jako cizinci.
Nečekaná zrada
Asi po půl roce na mě doma Hana čekala a řekla mi, že si musíme promluvit. Vladimír, tak se ten její milenec jmenuje, si ji prý chce vzít a ona s tím souhlasí. Takže my dva se musíme rozvést. Alžbětku si samozřejmě nechá ona. Zůstal jsem na ni zírat a nezmohl jsem se ani na slovo. A Hana kula železo, dokud bylo žhavé.
Vladimír totiž čekal venku a ona ho zavolala, že to probereme všichni tři. Připadal jsme si jako v těžké noční můře. Ten její Vladimír se choval tak arogantně, že mi až trochu připomněl Hanina bývalého muže. Postavili mě před hotovou věc. Hana už měla připravenou žádost o rozvod, kterou jsem beze slova podepsal. Podepsal jsem i majetkové „vyrovnání“, aniž bych si ho přečetl.
Bylo mi všechno jedno. Byla to chyba, to dnes vím, ale nedokázal bych se s Hankou o těchto věcech handrkovat. Vlastně je mi to už jedno, i když dům po mých rodičích se vším vybavením, na kterém jsem se tak nadřel, zůstal Haně. Nestojím o to. Odstěhoval jsem se do pronajatého bytu a všechno jí nechal.
S Alžbětkou jsem se vídal jednou za dva týdny o víkendu, dokud jí nebylo patnáct let. Pak už se se mnou vidět nechtěla, zřejmě po vzoru své matky mě považuje jen za někoho neschopného. Mockrát jsem uvažoval o tom, že by bylo lepší z tohoto světa odejít, ale nedokážu to. Stal se ze mě zatrpklý muž a žádnou ženu už nechci ani vidět.
Vilém (55), Mladá Boleslav
