Do Hollywoodu se jí nechtělo, bylo jí dobře doma v Čechách. A je dodnes, kdy se raduje ze svých vnoučat a pohodového chalupaření.
Líbezná. Tohle slovo napadne snad každého, kdo si prohlíží fotografie Marty Vančurové z mládí. Vynikající herečka by podle všeho pronikla i do Hollywoodu, kdyby se ovšem narodila v jiné době. „Dostala jsem cenu na festivalu v Karlových Varech za hlavní ženskou roli. No a ten film potom jezdil po spoustě festivalů po celém světě a já s ním, pokud to šlo,“ vzpomínala herečka na období, které jí mohlo změnit život. Drama Milenci v roce jedna, kde excelovala po boku Viktora Preisse (73), bylo totiž vybráno jako zástupce československého filmu, který se v roce 1974 ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. „Tenkrát jsem dostala i takovou nabídku do budoucnosti do Hollywoodu, že by mě zastupovali. Měla jsem ale potřebu tady zůstat – s lidmi, kterých jsem si vážila, kteří ale bohužel přestávali být aktivní,“ říká Marta Vančurová, která je příkladně skromná. Svérázná doba, kdy se tady budovaly takzvané radostné zítřky pod vedením dělnické třídy, nadané ženě uchystala nejedno překvapení. „Vzpomínám si, jak jsem po filmu Den pro mou lásku dostala dopis: Vážená soudružko, naše brigáda socialistické práce se shodla na tom, že jste…“ – za tři tečky je třeba dosadit si peprný výraz pro prodejnou ženu. „Asi proto, že jsem v něm měla jednu nahou scénu. Nikdy jsem tyhle věci moc neprožívala. Já spíš stála nohama na zemi, vlastně ani s komplimenty jsem si moc nevěděla rady,“ svěřuje se štíhlá brunetka.
