Málokterý herecký vztah byl tak dramatický, jako ten, který prožili Martin Štěpánek (+63) a Jaroslava Tvrzníková (78). Většinu času, který spolu prožili, museli bojovat proti zkouškám osudu!
Kdyby se Martin Štěpánek (+63) a Jaroslava Tvrzníková (78) vydali cestou, kterou chtěli jít v mládí, možná by se ani nikdy nesetkali. Přišli bychom tak o dva výborné herce. Martin, ačkoliv pocházel ze slavného hereckého rodu a jeho otec Zdeněk Štěpánek (+71) byl opravdovým velikánem, neměl v úmyslu stát se také umělcem. Přemýšlel o různých jiných oborech, třeba o malování nebo chemii. A nakonec zvítězilo studium medicíny. Doktorem se ale nestal, protože absolvoval jen nultý ročník a pak přece jen pokračoval v rodinné tradici a nastoupil na DAMU. Jaroslava měla zase velký sen o tom, že se stane archeoložkou. Jenže už v šestnácti letech prokázala velký talent, když si zahrála hlavní roli ve filmu Robinsonka – a z téhle cesty se pak už nedalo odejít.
Během těhotenství hrozil rozvod!
Martin a Jaroslava se spolu potkali na scéně Národního divadla. Slavný herec tehdy teprve studoval a bylo mu o sedm roků méně. Dohromady je dala klasická česká hra, Strakonický dudák, kde hráli hlavní role. Nejprve mezi nimi jiskra nepřeskočila. O Martina měla zájem jiná kolegyně Jaroslavy a ona měla za úkol jí ho „přihrát“. Osud to ale rozhodl jinak a tak tu najednou a nečekaně byla velká láska. Dokonce tak velká, že stačily tři měsíce a Martin si Jaroslavu vzal za ženu. Velice brzy ale přišly komplikace. Ukazovalo se, že mladý herec ještě zdaleka není rodinný typ a nehodlá ztratit volnost. Jenže rodina už byla založena: Jaroslava čekala s Martinem dítě. Dobu před porodem ale neprožívala po jeho boku – odešla k rodičům. Dvojice se definitivně dala dohromady až poté, co se narodil syn. Rozvod sice pořád ještě visel ve vzduchu, ale Martin naštěstí nakonec našel rozum a poprosil Jaroslavu, aby se k němu vrátila. Od té doby už spolu drželi pohromadě v dobrých i zlých časech. A těch zlých bylo také celkem dost!
Drama na hranici
Martin patřil k lidem, kteří se nikdy nebáli říct svůj názor, i když na to dopláceli. Dával hlasitě najevo své politické postoje, v době, která upřímnosti rozhodně nepřála. Postupně ho to stálo dobře rozjetou kariéru. Vyhazovali ho z divadel a do problémů se dostávala i jeho žena. Problémy mohly zmizet, kdyby Martin vstoupil do strany. To ale odmítl. Oba viděli jediné možné řešení: utéct z Československa na Západ. „Šel jsem po představení domů a povídám, Jarunko, asi to sbalíme,“ uvedl herec. Sehnat výjezdní doložku nebylo snadné, ale Martin měl známosti. Před dětmi útěk tajili do poslední chvíle, aby se někde nepodřekly. Přesto došlo na hranicích k malém dramatu, když dcerka přiběhla k rodičům, kteří podstupovali prohlídku auta, s hrstí plnou kamínků a řekla, že si je s sebou vezmou na památku. V té chvíli si Jaroslava myslela, že se do Rakouska nedostanou. Nakonec se jim to ale podařilo. Začátky v cizí zemi byly hodně těžké. Rodina bydlela v bývalém ateliéru s vytlučenými okny, bez postelí. Herecká profese jim tehdy byla k ničemu. Jaroslava pracovala jako uklízečka, Martin načerno jako dělník. Velkým problémem bylo pochopitelně i to, že ani jeden z nich neuměl německy. Situaci rodiny komplikovala i častá onemocnění dětí – některá dost vážná, jako zápal plic.
Domů se jim nechtělo
Kdo ví, jak by to s Jaroslavou a Martinem dopadlo, kdyby se neobjevila spásná příležitost, která je zachránila. V sousedním Západním Německu, odkud vysílalo rádio Svobodná Evropa, hledali českého hlasatele. Martin tuhle nabídku, kterou dostal od amerického diplomata, samozřejmě ochotně přijal. Konečně se jim začalo vést lépe. Jaroslava se ale k herectví nevrátila, v bavorské metropoli pracovala jeden čas dokonce jako taxíkářka. Ve Svobodné Evropě pak hlásila zprávy. Ani v Německu se to ale neobešlo bez občasných dramat. Jaroslava později líčila: „Jednou přišel do redakce dopis lámanou češtinou, že má rádio Svobodná Evropa složit dva miliony marek. Jinak prý bude v Mnichově zabit člověk jménem Hlavnijak. A když ty peníze autoři dopisu nedostanou, tak budeme mrtví i my.“ Na policii Martinovi sdělili, že muž zmíněného jména je opravdu už pár dnů pohřešovaný. Rodinu pak museli hlídat ozbrojení strážci zákona. Domů se manželům nechtělo ani poté, co starý režim padl. Poprvé se vrátili zpátky hned v roce 1989, ale byl to pro ně šok. „Nejdřív jsme mysleli, že se udusíme z toho smradu, co tady panoval. Já jsem myslel, že mně hoří auto. A v půlce té cesty se Jarka rozbrečela, když jsme viděli zpustlost a chudobu země,“ vzpomínal Martin.
Boj, který nemohl vyhrát
Nakonec se ale do Prahy vrátili, v roce 1994, v souvislosti s tím, že se sem přestěhovala právě redakce Svobodné Evropy. Martin se vrátil ke své profesi a začal se dokonce angažovat v politice. Krátký čas – několik měsíců – zastával dokonce post ministra kultury. V té době ale už bojoval se zdravotními problémy. Jeho organismus byl ve stáří už dost poznamenaný celoživotní láskou k alkoholu. Když mu lékaři objevili zhoubný nádor, podařilo se jim ho nejprve odstranit. Potom mu ale museli vzít ledvinu. Tělo zasáhly metastázy. Slavný herec už nemohl ani chodit, musel používat berle. Nemohl ani pořádně polykat. Nechtěl být rodině na obtíž, proto zvolil řešení, o kterém už předtím často mluvil v jiných souvislostech. V jednom rozhovoru například prohlásil, že má pochopení pro lidi, kteří svůj život v beznadějné situaci ukončí dobrovolně. „Naprosto to chápu. Nelze se jim vůbec divit. Například s eutanazií hluboce souhlasím,“ řekl. V září roku 2010 k tomuto řešení sáhl i on. Věděl, že už nemá šanci na uzdravení a ve svém bytě se zastřelil legálně drženou zbraní!
Myslela si, že její manžel jenom omdlel!
Pro Jaroslavu to musel být šok, když svého osudového partnera objevila doma mrtvého. V první chvíli, když ho viděla, jak v šeru klečí na zemi, měla za to, že jen omdlel. Volala proto záchranou službu. Krev, kterou měl Martin v obličeji, nebrala jako něco neobvyklého; často totiž krvácel z nosu. Lékař ze sanitky také nejprve netušil, že herec je už po smrti. Teprve když podrobněji ohledal jeho tělo, našel v hlavě díru po ráně z pistole. Martin věděl, kam má vystřelit, takže smrt byla okamžitá a on netrpěl.
