Kamarádky mi maminku záviděly. Viděly však jen oslnivou a kamarádskou fasádu. Její pravou tvář neznaly. Neváhala mě zradit kvůli muži. Moje maminka nebyla nikdy ta klasická, která schraňuje rodinné recepty a na neděli napeče.
Byla jedním slovem oslnivá! Vypadala mladší než skutečně byla a já na ni byla velice pyšná. Byly jsme spolu samy, s mým otcem se rozešla, když jsem byla ještě v peřince. Dávala jsem za vinu jemu, že nás opustil, i když si každý myslel, že to byla matka, komu se v manželství nelíbilo.
Když jsem povyrostla, viděla jsem, že u nás není všechno tak, jak by mělo být. Moje mamka už od malička hrála vždycky prim, byla to přirozená kráska a uměla své půvaby zdůraznit líčením i oblečením. Od mateřinky kolem sebe měla svitu obdivovatelů. Uměla si leckoho omotat kolem prstu. Ale ona stála vždycky nejvíc o mého otce. Moc ho milovala, jinak by ani dítě nechtěla, aby jí nepokazilo figuru. Ale od začátku to nefungovalo, a tak otec odešel krátce po mém narození. Žít s mou matkou nebylo snadné. Soustředila se jen na sebe, na to, jak působí na ostatní a mě často brala jako módní doplněk. Před ostatními na mě byla vždycky ohromně milá, ale doma se chovala podle momentální nálady. Když jsem byla s otcem, vyptávala se na podrobnosti, co jsme dělali, jak se mu daří, jestli někoho nemá, bylo mi to vždycky velmi nepříjemné. Často mě používala jako prostředníka a prováděla mu různé schválnosti.
Pravé city se projevily
Když jsem přišla do puberty, začala se ke mně matka chovat jako spolužačka, která mě moc nemusí. Až po letech mi došlo, že pro mamku jsem se stala sokyní. Začala se bát, abych ji nezastínila, ale na stranu druhou by pro ni bylo utrpení mít ošklivou, obyčejnou dceru, s pár kily navíc, nebo se špatnými výsledky ve škole. S dietami mě týrala od malička, musela jsem domů nosit dobré známky, chodit do baletu a na spoustu zájmových kroužků. Jako její dcera jsem musela být půvabná a talentovaná. Ale nikdy mě nepochválila, nedovolila mi, abych si občas půjčila něco z jejího šatníku, zato ona si moje věci brala často a samozřejmě. Pořád mě kritizovala a opravovala. Flirtovala s mými kluky, ti jí byli uneseni a moje kamarádky napodobovaly její styl. Samozřejmě, že se před nimi chovala jako moje nejlepší kámoška. Občas mi bylo trapně, občas jsem to obrečela, občas se vztekala, ale brala jsem to tak, že taková moje matka je a že mě má přece jen svým osobitým způsobem ráda. Měla ohromnou radost, když jsem se dostala na vysokou. V tu chvíli jsem si říkala, že bychom mohly být skutečně kamarádky a rozumět si.
Realita krutě překvapila
To jsem ale nemohla být víc daleko od pravdy. Skončila jsem školu a začala překládat a tlumočit a našla jsem si někoho, kdo o mě měl opravdový zájem. Maminka měla také známost, celkem prima chlapa. Smířila se s tím, že otec má novou rodinu, a stále vypadala skvěle i bez zásahu plastických chirurgů,jak se ráda chlubila. Já pomalu myslela na svatbu, ale rodinu jsem odkládala. Říkala jsem si, že by to asi nevydýchala stát se babičkou. Pak to ale přišlo. Drobné náznaky a tušení, že můj vyvolený někoho má. Nejistota byla strašná, a tak jsem ho jednou stopovala. Tak jsem konečně uviděla ženu, se kterou měl dostaveníčko. Byla nádherná, trendy, sokyně se vším všudy - a byla to moje matka! Podle toho, jak se k sobě měli, to nebylo náhodné setkání ani jednorázový úlet. Trpkou ironií bylo, že jsem před lety četla článek o mužích, kteří chovají sympatie nebo dokonce něžné city ke svým tchyním a mě to tehdy přišlo k smíchu. Teď jsem se nesmála. Šla jsem rovnou k nim a poprvé v životě ztropila scénu na veřejnosti. Vše, co dělala, bylo prý v mém zájmu Moje matka mi vyčetla, že jsem je ztrapnila. Až v soukromí mi ukázala své pravé já. Poznala jsem, že ve mně viděla nepřítele, vetřelce, se kterým se musela dělit o mého otce.
Chtěla ho jen pro sebe.
Záviděla mi mládí a vyčetla mi, co musela kvůli mně obětovat. Nechápala jsem, jak se mohla celý život tak přetvařovat! V jediném vzteklém záchvatu na mě vychrlila vše, co v ní roky vřelo. Řekla mi i to, že Milan nebyl můj jediný kluk, který se od ní nechal polapit. Už nikdy jsem jí nechtěla vidět, i když to nebylo snadné. Moc mi pomohlo, že při mně stál v tu chvíli můj otec, který si vyčítal, že o mě víc nebojoval. U jeho nové rodiny jsem našla pochopení a zázemí. To, že má matka začala žít s Milanem a že jim to nějaký čas vydrželo, mi nepřidalo. Trvalo léta, než jsem se odhodlala jít s někým na rande. Moje matka vypadá fantasticky dodnes, má mladší partnery a snaží se to se mnou urovnat. Řekla mi, že bych jí měla být vděčná, že mě ochraňovala před muži, kteří by mi později přinesli zklamání. A že i přes to všechno, co jsem jí JÁ udělala, mě má ráda a chce, abych byla šťastná. Já v ní ale už nevidím svou matku, ale jen ženu, která mi bezdůvodně nesmírně ublížila.
Denisa H. (44), Jablonec nad Nisou .
