Matka mi přišla ve snu domluvit

Pomohla jsem kamarádce, která se dostala do potíží. Ona mě ale využila. Usadila se mi v bytě a nás vytlačovala. Až za mnou přišla její matka.

V životě se může stát cokoliv. A já jsem byla vždy vedena k tomu podat pomocnou ruku. Když se mi ozvala po dvaceti letech spolužačka, že přišla o práci a vyhazují ji z bytu, neváhala jsem ani chvíli nabídnout ji azyl. Měla jsem dvě děti a věděla jsem, jaké to je, zaplatit nájem sama. I mně se stalo, že jsem se zapotácela na okraji bezdomovce a bylo tehdy zázrakem, že jsem těžkou situaci ustála. Díky této zkušenosti jsem věděla, jak snadno se člověk dostane na ulici, Maminka této mé dávné kamarádky byla úžasná žena. Měla mě moc ráda a v dobách, kdy jsem byla chudou studentkou, mě vždy velkolepě hostila.

Měli jsme stále ohledy

Monika se oháněla vděky a siláckými slovy, že má několik možností, kam se brzy odstěhuje. Ale jestli jen chvíli počkáme, aby si vybrala dobře a nenaletěla. Tak se její pobyt u nás doma prodlužoval – z týdnu o týden, měsíc po měsíci, Monika postupně obsadila celý byt. Svou negativní energií a pesimistickými výjevy nás vysávala a postupně vytěsňovala ze své blízkosti. Byla energetický upír, který nám bral energii. Došlo to tak daleko, že za námi lezla i do koupelny, a zatímco jsme si čistili zuby, ona na nás visela a vtloukala do hlavy další psychopatické klíny. Začala nás postupně vytlačovat z bytu. Dcera se bála chodit domů.

Hrála na city a vydírala

Byla u nás už půlrok.  Hrála o každý týden. Na konci jednoho měla zajištěný pronájem, který zaručeně do týdne vyjde, a jakmile se přiblížil termín, bylo všechno jinak. S ohledem na její úžasnou maminku, na kterou jsem stále myslela, jsem Monice našla bydlení sama. Skvělé a za vynikající cenu. A v tu chvíli jsem to konečně pochopila. Z mého bytu se jí prostě nechtělo. Proč by platila nájem, když u mě mohla bydlet zadarmo? Dobře pochopila, že ji nedokážu vyhodit násilím. A na to spoléhala.

Nemohla v hrobě spát

Až toho její matka měla zřejmě dost. Tu noc jsem se probudila a někdo stál u mých nohou. Myslela jsem, že to je dcera, ale hned vzápětí jsem ji poznala. Byla to matka mé kamarádky. Usmála se na mě. A pak mi řekla: „Už tu Moniku vyhoď! Pamatuješ, jak jsem ti jednou řekla, že je Monika zlá a líná?“Najednou jsem si vzpomněla.Tohle mi skutečně matka mé kamarádky kdysi řekla. Odpověděla jsem, že to udělám. Ta bytost kývla hlavou , vznesla se a jako mlžný paprsek vyletěla oknem. Ráno jsem vyskočila z postele, sbalila kamarádce věci, a než se nadála, vyhodila jsem ji. Bez kouska slitování. K tomu, abych se s ní vypořádala, jsem nejspíš potřebovala požehnání její maminky, která mě měla ráda.

Alena (47), Kladno .

reklama
reklama

Komentáře