Málokdo věděl, že navenek suverénního bonvivána pronásledovala těžká duševní choroba. Trpěl obrovskými propady psychiky a pasivitou, která ho ochromila natolik, že nebyl schopen jakékoli akce. Kolegové v šatně poznali, že je mu zle, divák však nikdy. Miloš (†73) se narodil v Praze do dobře situované rodiny. Tatínek byl kožešník se zavedeným salonem nedaleko Václavského náměstí a maminka Marta, za svobodna  Grimmová, byla úspěšnou modelkou a později kloboučnicí. Nástupem fašismu se ale rodinná idylka změnila v noční můru. Milošova matka byla Židovka a otec ze strachu, aby nepřišel o živnost, se s ní rozvedl. Tím nad ní v podstatě vynesl ortel smrti a Miloš mu to nikdy neodpustil. Naposledy ji viděl, když ji doprovázel na transport do Osvětimi. Deportace čekala i Miloše. Protože byl nacistickými zákony kvalifikován za polovičního Žida, musel nastoupit do pracovního tábora. Strach z budoucnosti se snažil zahnat bohémským životem a divokými flámy s kamarády. V té době přičichl k hereckému životu ve skupině mladých umělců, se kterými založil soubor Tvar. V něm se seznámil s Vlastimilem Brodským (†81). Předvolání k nástupu do lágru nakonec přišlo až v srpnu v roce 1944. Miloš tak poslední rok války stavěl v Bystřici na Benešovsku železnici. Snad právě v tomto nelehkém období se u něj rozvinula jeho duševní nemoc, maniodepresivní psychóza, která mu v pozdějších letech komplikovala uměleckou práci i soukromý život.