Jeho vypravěčské umění a vtip, které zdědil po dědečkovi, ho nakonec přivedly k divadlu, i když byl jeho sen původně zcela jiný.

Všeobecnou slávu a obdiv diváků se mu podařilo získat až téměř na prahu čtyřicítky. Tehdy se tento herec a bavič rázem vyšvihl až na vrchol popularity, kde má dodnes čestné místo.

Tou osudovou rolí, která se stala v jeho podání legendární, byl poručík Troník v Černých baronech. Jeho hlášky, z nichž mnohé jsou výsledkem jeho geniální schopnosti improvizace, se staly nezapomenutelnými.