Měla jsem pocit, že se v lidech vyznám, ale moji dva nejbližší mi dokázali, že tomu tak vůbec není. Byl to od nich opravdu velký podraz.
Mohla bych být spokojená. Získala jsem odškodné, mám vyplacenou pojistku a doma na mě čeká moje nové auto. Přesto od soudu odcházím jako spráskaný pes. Na mého manžela, tedy vlastně bývalého manžela, na chodbě čeká Helena. Ani jsme se nepozdravily, nezavadily o sebe pohledem. Rychle jsem odkulhala ven ze soudní budovy a vydala se směr autobusová zastávka.
Byl to okamžik nepozornosti
Kulhám už celý jeden rok a nikdy už kulhat nepřestanu. To všechno kvůli té bouračce. Jeli jsme tehyd s manželem na chatu. Já se jen tak mimochodem zeptala, kde byl předešlou noc, že nepřišel domů. Hrozně ho to rozčílilo. Začal se vymlouvat, že zůstal v kanceláři, protože dodělávali s kolegou nějaký projekt skoro až do rána. Je pravda, že to samé mi ten večer říkal do telefonu, ale já mu už jasi nevěřila. Manžel se vztekal a najednou přišla hrozná rána.
Návrat do života
Probrala jsem se až v nemocnici po operaci. A teprve tehdy jsem se dozvěděla, že jsme měli havárti, kdy manžel vjel v plné rychlosti do svodidel. Sám to přežil jen s pár škrábanci. Navíc mu naměřili nějaký alkohol v krvi. Byla jsem celá rozlámaná, nohu jsem měla sešroubovanou a čekala mě dlouhá rehabilitace. A také ještě něco mnohem horšího.
Konečně vím, proč nepřišla
Celou dobu v nemocnici jsem se divila, proč za mnou nepřišla Helena. Vždyť to bylo mé druhé já. Jsme přece dvojčata. Teprve později jsem měla pochopit, že Helena obnovila naši hru z dětství, kdy jsme se nechávaly jedna v zastoupení za druhou vyvolávat k tabuli. Tentokrát mě ale moje sestra zastoupila u mého manžela. A to tak, že definitivně. Bez jediného slova vysvětlení. Prostě se to tak stalo, zhodnotil situaci manžel. Zůstala jsem sama s bolavou duší a zlomeným srdcem.
Irena J. (59), Most
