Vyhlédl si ho sám Jan Werich jako náhradu za Jiřího Voskovce. Taková pocta vynesla neznámého herce okamžitě na herecký Olymp, kde zůstal i po své smrti.
Uměl si vychutnat lahvinku znamenitého vína stejně jako chvíle strávené v přítomnosti své životní lásky. Nešetřil moudrými bonmoty i vtipnými odpověďmi na jakoukoli otázku. Měl jen jednoho opravdového nepřítele. Smrt.
Několikrát si odvedla jeho nejbližší. Ve chvíli, kdy to nejméně čekal. Na herecké úspěchy si plzeňský rodák Miroslav Horníček musel ovšem dlouho počkat. Když vystudoval tamní reálku, nedostal do ruky divadelní text, ale razítko.
