Nikdy jsem nebyla žádná krasavice. Spíš ošklivé káčátko. Ale ne takové, co se z něj vyklube krásná labuť. Mně to zůstalo do dospělosti…
Sice nemám hrb ani bradavici, ale vím, že atraktivní, natož přitažlivá opravdu nejsem. Možná, když se nalíčím, učešu a hezky obléknu, tak trochu prokouknu a pro některé muže můžu být zajímavá a možná mít šmrnc. Ale rozhodně to není tak, že by se za mnou na ulici otáčeli.
Byla jsem terčem pošklebků
Teď už mě to nijak netrápí, ale během dospívání jsem si protrpěla své. Na rozdíl od mých spolužaček, se kterými kluci flirtovali a zvali na rande, mně se vysmívali a měli na mě hloupé poznámky.
Prostě mě zadupávali do země a moje už tak nízké sebevědomí taktéž. A nejen kluci, ale i některé holky – zejména „královny krásy“ si ze mě udělaly terč svých zlomyslných poznámek a posměšků.
Školní idol
Pamatuji si na jednu spolužačku – Helenu. Byla krásná, to sice ano, ale také zlomyslná a nafoukaná. Myslela si, že si kolem prstu omotá jakéhokoli kluka. A jednou si umanula, že dostane Karla.
Byl to fešák, navíc byl chytrý a vtipný. Každá holka po něm šílela. Byl ve čtvrťáku – o dva ročníky výš než my. Mně se také líbil, ale nedávala jsem to najevo, protože by se mi všichni vysmáli.
Na ples jsem se vyparádila
Když se konal jejich maturitní ples, téměř všechny holky ze školy na něj šly. Toužily, aby si s nimi idol školy zatančil. Nebudu vám lhát, i já jsem byla jednou z nich. Oblékla jsem si pěkné šaty, sestra mě učesala a nalíčila.
Ale nic jsem od toho nečekala, stejně ani mé spolužačky nečekaly, že bych právě já mohla někoho okouzlit.
Odmítl nejhezčí holku
Když jsem se na plesu s malým zpožděním objevila, nikdo si mě ani nevšiml. Všichni tancovali a dobře se bavili. Měla jsem nutkání otočit se a běžet domů, ale kamarádka Jana na mě zrovna zamávala.
Přiběhla ke mně, chytla mě za ruku a už mě táhla ke stolu. Prozradila mi, že Heleně se Karla ulovit nepodařilo. Prý ji přede všemi odmítl a ona teď může vzteky a studem puknout. A to, co následovalo vzápětí, ji dopálilo doběla…
Požádal mě o tanec
Věřte, nebo ne, ale Karel mě přišel zcela nečekaně požádat o tanec! Nevím, jestli jsem byla v šoku víc já, nebo ostatní. Když jsme spolu tančili, ty nádhery mohly puknout vzteky. Vytřela jsem jim zrak. Nejenže mě vyzval na parket nejhezčí a nejoblíbenější kluk školy, ale on si mě dokonce i vzal.
Slíbili jsme si lásku
Byla jsem z toho stejně překvapená jako ony. Také jsem nechápala, proč si Karel vybral zrovna mě. Ale co – sejde na tom vůbec? Konec konců, nejdůležitější přece je, že jsme oba šťastní a máme se stále rádi. A to už jsme spolu víc jak třicet let.
Lucie Ř. (50), Karlovy Vary
